Samuraj

Príbeh hodný starovekých drám, minimálne diaógmi, ktorých je neúrekom a treba priznať, že ich toľko nemuselo byť. Ocitáme sa v komplikovanom období šogunátu, keď sa doba samurajom nezadržateľne blíži ku koncu. Filmársky a hereckými prejavmi ide však o veľmi zaujímavé dielo, ktoré je okorenené záverečnom bitkou v snehovej fujavici. (03.03.2015)

Příběh zasazený do sklonku tokugawského šogunátu je chvílemi možná příliš melodramatický (mám na mysli zejména linii tajemného původu titulní postavy, jejíž pointa se však dá brzy vytušit), ale způsob vyprávění je značně originální a herecké výkony bravurní (chválit Mifuneho je skoro nošení dříví do lesa). Řeší se tu zajímavé otázky spojené s přátelstvím, ctí a věrností, aby se ukázalo jak cíl světí prostředky a nad city a ideály vítězí chladný pragmatismus. Nejzajímavější je ale pozorovat, jak si hlavní hrdina vedený přehnanou ctižádostí nevědomky podřezává větev, na které sám sedí. Snímek je navíc okořeněn několika výbornými souboji, z nichž vynikají především závěrečná jatka - scéna nezapomenutelná i v rámci daného žánru. (27.09.2008)

Kolaps samurajského režimu vyobrazený pomocou ironickej tragédie jedného muža, ktorý sa zmieta medzi pro a proti šogunátskymi skupinami. Film je založený hlavňe na zložitej báze rozhovorov a intríg, o to viac však poteší veľmi štýlove akčné finále plné krvi a odseknutých končatín. Film, ktorý si budem musieť pozrieť ešte minimálne raz, aby som ho mohol naplno doceniť. (8.5/10) (06.11.2008)

Opravdu mnohovrstevnatý příběh! Odehrává se na sklonku éry samurajů, kdy se Japonsko začíná otevírat západnímu světu. Jedni to chtějí, druzí ne a divák je vržen přímo doprostřed rebelské frakce proti šógunovi, která se snaží najít zrádce mezi nimy. Podezřívají právě ronina hraného Toshiro Mifunem a zkoumáním jestli je zrádce nám tu postavu vlastně představují ve flashbacích. Toshiro Mifune je prostě opravdový samuraj a jeden jeho pohled stačí k tomu uabyste věděli, že to je fakt drsňák. Zde je ale jeho postava vesměs tragická. Film má opravdu silné scény a vždy jsou spojeny s Mifunovým (nevědomky) špatným rozhodnutím, které ho uvrhá víc a víc do zkázy. Nevím jestli film měl být varováním před touhou po penězích, protože jen kvůli nim se zaplete se spiklenci, ale osud hraje opravdu proti němu a já jsem s ním vesměs sympatizoval. Tahle samurajská tragédie mě opravdu připoutala hlavně díky rozvrstvení děje, které slouží ale jenom k dokonalému pochopení hlavního hrdiny. (08.10.2009)

Film se převážnou část stopáže chová jako líně tekoucí řeka, aby pak několik desítek minut před koncem nabral na intenzitě, převalil se přes několik zlomových balvanů a jako vodopád se vrhl střemhlav do hlubiny s názvem Masakr před branou Sakurada. Osud si s Curušijem zahraje partii šachu, tahu korunovaného šach matem se nedočkáme, ale všichni vidíme, v jaké bezvýchodné situaci se Curušiji v této hře ocitl. Trochu jsem měl problém s orientací ve jménech, protože ve filmu je představena asi polovina lidí tehdejšího Japonska, ale ta hlavní se dala postřehnout a zapamatovat. Toshiro Mifune, jeho výrazné obličejové rysy a hlas opět předvádějí herecký koncert a v závěru se ještě s pomocí své katany předvede jako zdatný dirigent. Cestu k bráně zasypávají sněhové vločky, které se po dopadu na zem ihned barví narudo, a divákovi běhá mráz po zádech, protože je svědkem něčeho nezapomenutelného. (25.12.2008)