Dread

Nadprůměrný kus hororové filmařiny s nadprůměrným námětem ( jak jinak , Clive Barker je Clive Barker), nadprůměrnými herci ( v rámci hororu samozřejmě), nadprůměrným technickým zpracováním ( prostě to dobře vypadá, nemyslím tím nějaké digitální hrátky) a nadprůměrnou gradací děje ( Quaidovo vyrovnání se se svým strachem opravdu stojí za to). A celou dobu jsem měl pocit, že Rathbone a Evans jsou mladší bráchové Deppa a Dafoea:) (30.11.2012)

AFTER DARK HORRORFEST 4 (Dread, The Final, The Graves, Kill Theory, Lake Mungo, The Reeds, Hidden, ZMD: Zombies of Mass Destruction) Producent posledných filmov na motívoch poviedok Clive Barkera Anthony DiBlasi si po prvýkrát vyskúšal aj réžiu a podľa vlastného scenára natočil Dread. Výsledkom je vcelku zaujímavá psychologická vyvražďovačka s mierne nekonvenčným ukončením. Popravde, bol by som omnoho radšej keby niekedy v budúcnosti natočil čistokrvný slasher, pretože tie gore scénky (na ktorých rozhodne tento film nestavia aj preto, že ich výskyt tu je minimálny) majú poriadne grády a pár krát mnou slušne trhlo len taká spokojnosť. Rozhodne má aj dobrý nos na slušných hercov a výber rockovej hudby som si opravdu pochvaľoval. Béčková verzia Martyrs. (19.11.2009)

Celkem slušný thriller, jehož první dvě třetiny jsou sice těžkopádně vyprávěné a místy zdlouhavé, ale v poslední třetině pak jeho děj graduje krvavými a krutými scénami až do bezútěšného a působivého finále, což hodnotím pozitivně. Tři hvězdy plus. Postava Quaida je temná a zajímavá. A scéna dívky s drátěnkou a savem ve vaně mě empaticky téměř také bolela. Až zase někdy půjdu do knihovny, určitě mrknu na knihy Clivea Barkera. (03.08.2013)

Jsem velkým fanouškem Clivea Barkera a vždy uvítám filmové zpracování jeho románů nebo povídek. Clive Barker je géniem horroru a proto není jednoduché jeho příběhy zfilmovat tak, aby přesně odrážely filosofii jeho díla. V tomto případě se to povedlo velice dobře, což ale může ohodnotit opravdu jen člověk, který povídku s názvem "Strach" (Clive Barker - 2. kniha krve) četl. Až tedy na výjimky bylo dílo celkem věrně zpracováno. Hlavně v závěru byly úlohy postav pozměněny, hlavní filosofická linie tím však dotčena nebyla. Nevím, jak to bylo s právy na zfilmování, ale každý režisér si chce dát do díla něco svého. Takže bych to neodsuzoval. Důležitější pro mě byla audiovizuální stránka filmu, která byla opravdu temná a trochu svazující. Perfektní kamera + velmi dobře zvolená hudba, to celé dalo filmu punc obrovské autenticity. Postavy byly zvoleny výborně, kde každá jedna přesně zahrála charakter, který jsem očekával. Mimochodem Jackson Rathbone mi připomínal Johna Deppa. Musím se ale zastavit u scény, na kterou jsem se obzvlášť těšil, a tou je pojídání zkaženého masa, ve kterém už byla nakladena muší vajíčka. Musím říct, že toto jsou ty syrové scény, které - aniž by ukápla kapka krve - jsou daleko drastičtější než scény např. z mnou nedávno viděného filmu "À l'intérieur ". PS: Vzhledem k tomu, že je zde zatím jen 34 hodnocení, věřím, že později půjde hodnocení výš. Protože se k němu připojí i ti, co tuto povídku skutečně četli. (26.02.2010)

Těch 90 minut se zdály delších, než ve skutečnosti byly. Dobrou hodinu trvalo, než konečně přišlo to, na co divák celou dobu čekal. Tahle část už však nabídla několik pochutin v čele hladomoru a návodu, jak rychle a účinně se zbavit podstatné části své pokožky (tahle scéna mi, bohužel, připomněla jednu podobnou příhodu v mém blízkém okolí). Úplný závěr nečekaně přitvrdí a nabídne "fucked up" scénku alá první Saw. I díky ní vytahuje moje hodnocení z mělkých vod do těch průměrných, i když stále slabších. Potěšili ale The Veils a jejich temná balada Vicious Traditions. P.S. Právě jsem dočetl Barkerovu povídku a je fantastická. O to víc zamrzí její filmová verze. (28.01.2014)