Odnikiaľ niekam

Po dramatickej stránke mi to nesadlo. Námet duševnej prázdnoty a momentu kedy si človek uvedomí, že má všetko no zároveň však nemá nič by sa dal spracovať aj lepšie. Strašne nevýrazné, pocitovo neutrálne, plytké a hlavne odtažité, dokonca tu výraznejšie nevynikol ani vzťah otca s dcérou. Pár momentov sa podarilo, ale celkovo ma to žiaľ nijak neoslnilo, snímku by sa skôr hodil názov Odnikiaľ nikam. Toto filmové spracovanie mi k téme nič nové ani zaujímavé nepovedalo. 50/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (11.01.2016)

Statický záběr na kolečka objíždějící sporťák, předlouhá scéna dvou antirajcovních tanečnic, nijaká scéna jízdy v autě, opět pole dance vystoupení, sex s fanynkou, spánek.. a půl hodina je pryč.. Chápu, co tím chtěla Sofia Coppola říct, ale svízelné životní situace mi o poznání víc seděly třeba u Ztraceno v překladu. Prázdnotu života u dvora (Marie Antoinetta) vyměnila za vyprázdněný život u dvora současného – v luxusních hotelech, s obdivovaným hercem. Toho milují producenti i filmoví fandové, obdiv a potlesk diváků na každém kroku ale nezaplní prázdnotu jeho hotelových pokojů. Tam je sám. Režisérky přidušené cvičení na vždy jiné ztvárnění samoty naštěstí rozvíří hercova dcera, jedenáctiletá Clea. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ale téhle psychologické drobnokresbě chybí to, co zdobilo třeba zmiňované Ztraceno v překladu. Spontánní scény, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce.. Proto mi tolik vadí, že ve svém čtvrtém snímku moje oblíbená tvůrkyně absolutně kašle na diváka. Žádné vysvětlení, žádné emoce, žádná katarze. Natočila si ho prostě pro sebe.. beru, ale tím pádem si ho měla nechat ve své soukromé sbírce!! (20.08.2011)

Rád by som si zažil podobný "Somewhere"... následne napíšem svoje dojmy, pocity, nálady, myšlienky... takto 6-7/10 (dovolím si tvrdiť, že v reále by to bolo o triedu vyššie hodnotenie z viacerých dôvodov). Možno S.Coppola prehovorila niekomu do duše, OmG. Stephen Dorff mi do tejto role sadol, to len tak na okraj. (08.01.2011)

To, ze je to istym sposobom recyklacia nielen toho, co reziserka spracovala v svojich predoslych filmoch, by mi ani nevadilo v pripade, ze by tam niekde v pozadi, na urovni intimnych scen preskocil z platna do pritmy kinosaly nejaky pocit, ktory by tomu dianiu dodal v mojich ociach urcitu emociu. Zial, nechalo ma to chladnym a niekde v pozadi som neustale citil pocit, ze to cele bolo viac nutene ako spontanne, resp. zatial co napr. pri Lost in Translation som po chvili zabudol, ze pozeram film, tu sa mi odstupu voci platnu nepodarilo po cely cas zbavit. (19.11.2010)

Ta zdlouhavá první polovina nebyla úplně nudná, ale štvala mě a ubíjela. Předlouhé líné záběry namísto střihu, posedlost černým Ferrari, minimální děj, jen uvedení do prázdného hotelového života osamělé celebrity, nesoucí se v podobně prázdném duchu. Pak ale přišla polovina druhá a v té už jsem našel smysl, emoce i krásu, když přišlo na nalezení vztahu mezi otcem a dcerou - díky kterému se ten rozjezd vyplatilo přetrpět a vnímat. Onen zvolený styl jsem (jako jeho odpůrce) nakonec stejně musel ocenit, protože právě skrze něj se dalo nejlépe (a snad jedině) dosáhnout kýženého efektu. Plus s pomocí výtečného obsazení ústřední herecké dvojice. Je to jednoduché, příliš "podpovrchové", místy nudné, a přesto naplňující. (15.01.2011)