Diaľnica

Zajímavý a originální film, jehož zajímavost a originálnost je dána především příběhem, který vypráví, tím spíše, že se údajně jedná o příběh skutečný. Možná je to trochu dlouhé, zejména zpočátku, kdy člověk ještě netuší, proč by ho mělo extra baviti dívat se na lidi a stavební stroje brodící se tunami bláta, ale jak se film láme ke svého konci, vystupuje jeho komičnost a hladivý výsměch byrokratům a zeleným a podobné havěti. (27.06.2014)

My máme Harryho Jelínka a prodej hradu Karlštejn; ve Francii mají zase Philippe Millera s návodem pro tuneláře "jak na výstavbu dálnice na černo". Jak je první půlka výtečná, tak během druhé patetické pohádkové poloviny se nabízí otázka, zda by to nebylo lepší kratší a v realitě více ukotvené či rovnou jako regulérní dokument. (06.01.2013)

V podstatě se můžu podepsat pod komentář Marigolda, takže se nebudu zbytečně repetetivně rozepisovat. Snad jen co se týče srovnání s Welcome - na mě působily oba snímky v podstatě stejně. Je zkrátka hezké, sem tam se nechat dojmout :-). Klidně víc takových filmů. (Sám sebe se přitom ptám: napsal bych to samé, kdyby to natočili Američani, na jejichž patos a sentiment jsem naopak skoro alergický? Radši si na to nebudu odpovídat..) (13.09.2010)

Jeden by si myslel, že takáto blamáž ani nemôže byť možná, respektíve, že takýto idioti, ani reálne nemôžu kráčať po zemeguli. Toto je skutočný príbeh o tom, ako dostala francúzska inteligencia dokonalý úder rovno na nos. Normálne krútim hlavou, že sa niečo takéto naozaj mohlo stať. Inak je samotný snímok zbytočne dlhý, vo svojom jadre podstatnú časť nič podstatné nerieši, čo len zbytočne diváka dostáva do stavu straty záujmu o to, kam to celé speje. Chvála bohu, od momentu ako sa na scéne objaví Depardieu (nie, že by sa tam dlho ohrial), film konečne naberá živšie obrátky, pričom záverečná pasáž len dokresľuje fakt, že aj Francúzi majú svojho Jánošíka. Dobrý film .. (08.02.2021)

Náhoda tomu chtěla, že jsem po sobě viděl Welcome, dojemný příběh kurdského běžence a Na počátku, dojemný příběh francouzského podvodníčka. První mě nedojal, druhý ano, přitom je spojuje podobná dikce, podobně harmonizující tón vyprávění. Proč? Pokud mohu soudit, pak proto, že Na počátku nic nepodsouvá, za nic neagituje. S chutí líčí příběh, který je tak nepravděpodobný, že se mohl stát jen ve skutečnosti. Příběh člověka, který obrovskou vnitřní prázdnotu překonal skrze kus silnice, jež nikam nevedla. Teprve u ní našel smysl a cíl existence. Famózní Cluzetův přerod z uzavřeného a chladného tuláka v entuziastického a rozesmátého hecíře je naprosto uvěřitelný. Gianolli si krásně hraje s protikladem ruční kamery a epickými kompozicemi ze stavby. Závěrečná heroická parafráze mnoha slavných vítězných gest při slunce východu by vlastně měla člověka naštvat. Jenže hrdinovi Gianolliho snímku ten chvilkový triumf nad sebou samým nelze nepřát. I proto, že nakonec je zapotřebí prvotřídního podvodníka, aby dal lidem iluzi naděje. Možná falešnou, ale v důsledku životně důležitou. (23.11.2009)