Terapia

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)

Přestože jsem film neviděl poprvé, znovu jsem se jím nechal překvapit. Když Američané točí snímek o nás mrzácích, očekávám hlavně bezbřehý patos a více či méně skrytou výzvu ke kolektivnímu soucítění. Obojí mi poškozuje zubní sklovinu, protože se v takových chvílích neubráním zarputilému skřípání zubů. Tady k tomu ovšem nedošlo. Místo násilného dojáku, jež by mě donutil vrazit si do každého oka stovku hřebík, přišli tvůrci s civilně pojatým snímkem plným kvalitního, jemného humoru, čímž mi i přes v podstatě vážné téma způsobili dobrou náladu. Svým původním hodnocením jsem film zjevně nedocenil, takže dnes přihodím. / Poučení: Nikdy není pozdě. Pokud už není pozdě. (28.04.2022)

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem. (20.08.2014)

Ne tak dobré a vtipné jako Nedotknutelní, ale zase více "romantiky" zejména s téměř padesátiletou a přesto krásnou a milou Helenou. Láska kvete v každém věku jak mezi rovnými, tak i na hony fyzicky vzdálenými. Že to není jenom o sexu, vám jistě potvrdí a ráda každá žena, s tím už se musíme, my chlapi, tak nějak smířit. Dobrým signálem ovšem je, pro nás zdravé, že mnohdy opravdu stačí nechovat se jako hovado. (17.02.2013)

V roce 1996, Jessica Yu zrežírovala krátkometrážní dokument (nominace na Oskara) s názvem "Dechová lekce: Život a dílo Marka O'Briena". Pan O'Brien byl básník a novinář, který v šesti letech onemocněl obrnou a stal se téměř úplně ochrnutým, po zbytek života byl uvězněn v železné plíci, vyjímaje 3-4hodin denně. Režisér Ben Lewin přijal určitou část příběhu O'Briena a vpravil ji do tohoto intimního filmu, který zkoumá výzvy, kterým musí čelit osoby se zdravotním postižením, pokud chtějí vést sexuální život. O'Brien spolupracoval s Cheryl Cohen Greene, která mu pomáhala překonat svůj strach a úzkost. Mimochodem, Cheryl stále funguje jako náhradník i v současnosti, ve svých 68 letech. // I believe in a God with a sense of humor. I would find it absolutely intolerable not to be to able blame someone for all this. // (30.01.2013)