Nezabudni na mňa

Rychlá a úderná konverzačka s poměrně slušnými emocemi. Průměrné herecké duo mladých, ale fantastický Pierce Brosnan v jedné ze svých typických rolí. Závěr měl katarzovat, ale spíš jsem zůstal v údivu. Správně ? Špatně ? Těžko říci. A v tom vidím největší problém snímku. Jaksi není jasné, co nám chce vlastne říci. Někdo je z toho v užasu, někdo to hodí pod postel. Záleží na vás. (14.08.2010)

Velmi intenzivní a traumatizující zážitek, zvláště také proto, že hned po dechberoucím (no jo, mám senťošku) konci jsem zjistila, že nemůžu odemknout dveře od zahradní chaty, kde jsem se na film dívala, a jsem tam tudíž vyloženě uvězněna. Což bylo asi před pěti minutami. Pomóc, já chci ven! (PS: Občas mám dojem, že moje komentáře připomínají spíš blogové zápisy, snad to není zakázané.) A teď, když už jsem se snad dosytosti vyhysterčila a znovu našla našla ten kout chaty, kam dosáhne wifi, se mohu blíže vyjádřit k filmu. Především kvituji s povděkem, že ze všech možných typů postav byly vybráni spíše ti outsideři. Rebel Tyler, toť věčný a vděčný filmařský objekt, introvertní dítě - génius, které netráví svůj volný čas kňouráním, vzýváním aktuálních popových hvězd a otravováním rodičů (jako to dělají všechny děti z rozvrácených rodin ve všech amerických filmech a skoro vždycky je hraje Dakota Fanning), a ta holka Ally je taky divná, protože když zrovna nerandí s rebelem, tak se učí nebo se věnuje svému otci, to přece vůbec nejsou činnosti vhodné pro film. Musím pochválit i styl zvoleného soundtracku, sama podobné srdceryvné podklady nemám příliš v oblibě, ale k tomuto filmu mi přišly naprosto adekvátní. Co se týče herců, tak staří zkušení harcovníci představující rodiče se drží spíš zpátky a všechno zůstává na mlaďoších, kteří se tak musí opravdu snažit. Emilie de Ravin má moc pěkný hlas a její postava mi přišla dobře zahraná. Když si například vzpomenu na nějaké "normální, ale traumatizované" holky, které hrávala Winona Ryder, tak to bývaly většinou slepice, u kterých jsem si říkala, že nechápu, proč je jejich osudoví mužové pořád milují. Tady to nebyl ten případ, postava Ally se mi opravdu líbila, nepřekročila žádnou hranu, ale ani na ní nebalancovala. Fajn. No a co se týče Roberta, tak na toho já trochu držím, protože mi přijde fascinující, jak se z někoho tak škaredého může stát takový idol týnejdžerek.Já ho miluji též, to přiznávám, protože má krásné zuby a velký předkus (ať si kdo chce co chce říká, prostě ho má), ale když se dívám na jeho tvář, přijde mi v postatě taková divná. Nesouměrná, brada je příliš výrazná a celá spodní čelist jakbysmet, oči daleko od sebe a ještě poměrně malé a úzke, neohrabané až ploché rysy tváře, nepříliš či vůbec smyslné rty, křivé čelo--- prostě kromě zubů na něm není nic moc ke koukání, tak co ty fanynky blbnou?! Z herců tady dostává nejvíc prostoru a já pořád nejsem schopná posoudit, jestli to zvládá, nebo ne. Nic mi na jeho výkonu nevadilo, ale co když jsem byla jenom ovlivěná těmi zuby? Nevím, ale nejspíš bude mít ještě dost času přesvědčit mě v dalších filmech a dalších rolích, že opravdu umí hrát. I když, jak praví poselství filmu, kdo ví, co se může stát. Carpe diem! (03.07.2010)

Zlé veci sa dejú predovšetkým a v prvom rade dobrým ľuďom. Koncept karmy je možno pre našu planétu úplne neznámym a neuplatniteľným fantazírovaním. Šťastie je len krátkodobá chiméra, zato utrpenie je bytostne prítomné a hmatateľné, najmä v podobe citovej traumy zo straty blízkeho. Pattinsonovi sa nedá neustále vytýkať jeho upírska minulosť, jeho výkon je úplne uveriteľný a robí z filmu veľký zážitok. (15.01.2017)

Je tam dost dobrých herců na to, aby člověk nevnímal jaká je to přehnaná, ubulená chcojka. Robert Pattinson je tam tak strašně rozervanej a citlivej, že to bylo chvílema až k smíchu, jenže to nezahrál vůbec špatně. A ten debilní konec, kde asi 5 minut hrajou smutný klavíry mi hodně otrávil dojem z tohoto jinak neurážejícího filmu. Na noc s přítelkyní ideální volba. (16.08.2010)

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)