Annie Hall

Životní triumf Woodyho Allena. Jeho nejsvébytnější a nejosobnější dílo. Pro filmové vyprávění si vytvořil naprosto svůj vlastní svět, ve kterém své problémy říká divákům a panoptikálně se ohlíží za svojí minulostí (a účastní se jí). O jeho hereckém výkonu a Diane Keatonové se tak v tomto případě nedá mluvit. Představují totiž před kamerou sami sebe ze všech svých světlých a stinných stránek, jako vždy se značnou dávkou sebeironie. (23.01.2008)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)

"Nechci patřit do klubu, který by mě chtěl za člena." Postmoderně rozbíhavá kronika jednoho vztahu, která funguje jako studnice vtipně zaobalených hořkých životních pravd i jako rozchodová psychoterapie. Přes absenci pevného dějového jádra neuvěřitelné zábavný, upřímný a chytrý film, v němž se nacházím rok od roku víc, což mě těší i děsí zároveň. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Cimr (06.10.2005)

Výborný film, ktorý sa obsahovo zameriava čisto na vykreslenie dvoch hlavných postáv a histórie ich vzťahu . I všetky vedľajšie postavy, či už povedia jednu vetu alebo sú pre dej významnejšie sú podriadené práve tomu, aby vykreslili nejakú črtu neurotického Allena alebo živelnej Diane Keaton. Cieľu rozpitvať vzťah neurotika a voľnomyšlienkárky je podriadené všetko od A po Z. Alvyho siahodlhé monológy ponúkajú pohľad z jeho strany, na vykreslenie pocitov a osobnosti Annie potom Allen použije nekonečné množstvo režisérskych nápadov od vychádzania z tela, či prítomnosť postáv v scéne z minulosti až po jej vnútorný monológ. Takto vlastne síce máme pocit, že príbeh rozpráva Alvy, ale vidíme veci i zo strany Annie, preto film pôsobí z hľadiska uhlov pohľadu oboch pohlaví veľmi vyvážene. Humor snímku je v prvom rade intelektuálny. Nie je to komédia pri ktorej sa bežný žrút popkornu bude smiať na plné ústa, svoju cieľovú skupinu však Woody poteší najmä inteligentnými hláškami plnými irónie a sarkazmu. Annie Hall stojí za pozornosť, už len kvôli tomu ako trčí z neskorších Allenových filmoch v ktorých postupy i typy postáv, s ktorými tu začal pracovať, už len so striedavými úspechmi donekonečna variuje. 10/10 (29.12.2006)

Film jsem hodnotila 1.12.2015, kdy jsem si s Woody Allenem ještě moc nerozuměla. Od té doby došlo k výzarnému posunu, jeho filmy vyhledávám a většinou se u nich výborně bavím. Tak jsem si znovu pustila Annie Hall, co to se mnou udělá s odstupem času. Musím říct, že mám raději jiné filmy, které mě oslovily, Annie Hall zůstává pro mě vzdálená, příliš chaotická, sice prošpikovaná dobrými hláškami, které Woody opravdu umí, ale jako celkem na mě film nefunguje. (26.08.2018)