A loď pláva

Od Felliniho po několika trpkých zklamáních a ztracených iluzí nikdy moc nečekám, nicméně zde překvapil více než příjemně. Asi proto, že mi více vyhovují fantaskní motivy než neorealistická východiska, nebo proto, že mám mimo jiné rád klasickou hudbu a nevyhýbám se ani opeře. Přestože jsou to všechno kulisy (k čemuž se film na samém závěru přizná) a moře je uděláno z balicí fólie (takové, jak se s ní krásně lupe, však to znáte:-), A loď pluje je nádherný film a pro mně osobně Felliniho nejlepší dílo. BTW, nevíte náhodou, jak chutná mléko zamilovaného nosorožce??? (31.10.2006)

Básník obrazu se mění v i v mistra epiky vyprávěné a sdílené stylem, který odráží mistrovu zálibu v rozbujelé obraznosti v neobvyklém kontextu závěrečných průhledů do zákulisí filmu. Postižení degenerace pozdní secese a posledních korzetů nepostrádá felliniovskou nostalgii ozvláštněnou jemným, hladivým humorem takřka čapkovské nebo nerudovské provenience. Přesnost v zachycení dobových reálií, v tomto konceptu zdánlivě zanedbatelná a pominutelná, je dalším kladem pozoruhodného díla nadčasového přesahu. Za zmínku stojí i sám obřad rozptýlení popela slavné zpěvačky. Relativní prostota námětu i vyprávění skrývá až filozoficky zakotvené hloubky. Vzorná práce s přesně zvolenými herci dokresluje obraz a odraz vrcholu tvorby tohoto mimořádného Itala. Názor, že Fellini je jakýmsi absolutním vrcholem hraného světového filmu vůbec, je LODÍ víc než vydatně podpořen. (21.01.2015)

Prakticky není filmu od Felliniho, který by mě vyloženě nenadchl aspoň několika konkrétními scénami... A loď pluje mi připomnělo, že je ale rovněž málo Felliniho filmů, které by mě nechaly stejně nadšeného od začátku do konce, vzhledem k tomu, že od jisté doby pan režisér často volil formu jakýchsi mozaik, kaleidoskopů, estrád, cirkusů a jiných atrakcí a nejednou tuhle formu s minimem příběhu natáhl i přes dvě hodiny (i zde). Přesto mě uvedl do transu úvodní sekvencí, která stylově zobrazuje postupný vývoj techniky filmu od němého obrazu, přes přidanou hudbu, mezititulky, komentář jedné postavy, dialogy a nakonec i barvy... Studiové kulisy obrovské lodě na mě dýchaly poutavou atmosférou, stejně jako hudební výstupy (včetně duetu ve hraní na sklenky!), vypravěč bavil, stejně jako další kinematografické odkazy a scénu s operními výstupy pro pracující dělníky na lodi asi budu mít déle v paměti (a hodně se mi líbila, přestože to vystoupení působilo na mě spíše kuriózně než úchvatně). Ve druhé polovině mě ale poněkud začaly nudit některé Felliniho oblíbeného záležitosti kolem italské smetánky a zápletka s chudými uprchlíky mě svým podáním příliš nechytla. Ač se v posledních minutách Fellinimu podařilo mě opětovně uvést do transu a zakončit tuhle lodní cestu nejen po stezkách kinematografie a umění výtečně, nemůžu se ubránit pocitu, že ten film se ve druhé půlce pro mě zbytečně rozplzl. [70%] (12.07.2024)

Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. (06.06.2007)

Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ? (04.11.2018)