Koncert

Nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2 - a to jsem přitom prvních 20 minut uvažoval, jestli by nebylo lepší tu blbost radši vypnout :-) Tahle koprodukční komedie si mě ale nakonec rychle získala a zcela jsem jí propadl - z hlediska soukromého diváckého zážitku jí nemohu téměř nic vytknout, ten film mě opravdu strašně bavil! A to byl přitom vysílán v českém dabingu, což je hrozná škoda, protože dabing nesnáším (a už jenom samotný Miroslav Táborský, který namluvil hlavní postavu, nestojí jako dabér fakt za nic). Proto mě mrzí, že ten film je současně... řekněme hodně divný, a je tam celá řada věcí, která bije do očí svou nepochopitelnou fušeřinou (retrospektivní prostřihy) či vyloženou scenáristickou debilitou (rádobyvtipné utahování si ze stereotypů o Rusech, komunistech, apod.). Výsledkem je vlastně prapodivná podívaná, která docela určitě nesedne každému, ale pokud patříte jako já mezi fandy klasické hudby, pravděpodobně si zde přijdete na své - tento film totiž mimo jiné docela hezky umožňuje trochu nakouknout do zákulisí přípravy velkého koncertu a závěrečná sekvence v Théâtre du Châtelet je opravdu hodně vydařená a emotivní. A v neposlední řadě, v tomto filmu má velmi hezkou roli Mélanie Laurent, která mě tady v každém záběru strašně bavila, a pořád jsem si říkal, odkud já ji jenom znám, než mi konečně došlo, že to je přece Shosanna Dreyfus z Tarantinových Hanebných panchartů, a už jsem byl doma :-) To děvče mělo v roce 2009 štěstí na dvě opravdu skvělé role a v obou naprosto zazářilo - jsem okouzlen. No nic, teď bych si celkem dal nějakého toho Čajkovského, ideálně jeho Houslový koncert D dur, op. 35 :-) (14.11.2012)

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)

Čím dál víc mi připadá, že filmy Radua Mihaileanua jsou napsány přesně na míru festivalovému publiku. Tentokrát si vzal na paškál Rusy, aby si z nich mohl jednak střílet, a také je využít pro melodramatický základ této hudební komedie (nebo co to má vlastně být). Ano, celkem to funguje, a zbytek zachrání Čajkovského hudba, ale na drama mi to přišlo moc vykonstruované a na komedii málo vtipné. A bohužel jsem to viděl s českým dabingem (v ČT prostě nikdo nemyslí!), takže všechna francouzsko-ruská nedorozumění zmizela v jednolité české podobě. (15.12.2012)

Hrozně nekonzistentní film. Koncert se chvílemi tváří jako crazy comedie o srdnatých Rusech a ruských menšinách, které mají do puntíku splnit představy o zažitých stereotypech (scénka s židovským muzikantem, který namísto zkoušení prodává po hospodách kaviár, je skoro obludná). Někdy snímek naopak vypadá jako seriózní drama o nepřekonatelné vášni k hudbě... Celá ta neuvěřitelná a bláznivá zápletka by možná fungovala v komediálním podání, ale jelikož v závěru převažuje dramatická linka, působí to celé strašně hloupě. (08.03.2012)

Sympatičtí herci v čele s krásnou Mélanie Laurent, k tomu krásná klasická hudba a příběh o jedné rodině, kterou Mélanie neměla a zde se konečně dozvěděla proč. Za mě klobouk dolů. Milé, ale vážné zároveň. Stejně tak vtipné, ale v určitých ohledech i originální. Třeba v momentě, kdy se Vám tvůrci na konci filmu rozhodnou odpovědět na řadu otevřených otázek. (15.04.2018)