Rím

Predtým ako sa vypravíte do hlavného mesta Talianska,Ríma,tak pred cestou zhliadnite poctu majstra kinematografie Federica Felliniho s názvom ROMA,snímok s dokumentárnym nádychom,v ktorom vyznáva Lásku svetovej metropole,Legendárne veľkomesto s neuveriteľným množstvom historických pamiatok,kde Federico približuje kultúru bežných ľudí,ktorí sa pohybujú po rôznych častiach mesta,od Bordelu po Cirkev,cez KABARET,či HIPPIES...Povedal by som,že FELLINI mohol z tohoto vyťažiť viac? (09.12.2014)

Film, který příběhově volně sousedí s Amarcordem, ale opravdu volně "dvakrát podtrženo". Vypravěčsky sevřené příběhy z malého města nahrazuje chaotický svět velkoměsta. Mladý jinoch přijíždí do italské džungle plné života, světel a křiku a společně se změnou prostředí se mění i Felliniho režijní styl. Roma je dílo na pomezí dokumentu a hraného filmu, dovedně pracuje s rychlým střihem, vrstevním dialogů a tříští nejrůznějších scén. V kabinetu kuriozit velkoměsta se prolínají nejen příběhy mnoha lidí, ale i dvě časové roviny – minulost (s Peterem Gonzalem Falconem v roli jinocha, poznávajícího taje Říma) a "současnost", ve které se přímo temazituje natáčení filmu (hlavní roli hraje sám Fellini). Ve změti hlasů a událostí nezaniká Felliniho talent pro vypointovanou situaci (naprosto geniální přehlídka církevní módy, objev zachovalé římské vily v podzemí města). Roma je vskutku mistrovské dílo, které je v jedné rovině plastickým vyobrazením života v matce všech měst, v rovině druhé metaforou civilizace, která na jeho základech povstala. Nevšední film pro nevšední chvíle... :o) (25.01.2004)

Klasický Fellini - uřvané a bez příběhu, jenže teď je to podané ještě v mnohem nudnějším balení než jindy. Chvílema jsem fakt usínal nudou, chvílema jsem byl znechucen. Nevím co má Fellini furt s těma ošklivejma a tlustejma ženskejma, že je pořád obsazuje. Zde konkrétně scéna s nevěstincem je opravdu sbárkou těch nejodpornějších košťat. Film o ničem s naprosto zbytečnými scénami a vlastně vším. Akorát snad ta církevní módní přehlídka se povedla. Btw Marcello Mastroianni byl asi velice dobře namaskovanej, protože jsem ho vůbec nezaregistroval. (23.05.2006)

Můžu to být způsobeno několika promilemi alkoholu, který koloval onoho večera v mé krvi, ale přiznávám se, že Mastroianniho jsem v tomto filmu vůbec neviděl (!) a pokud si vzpomínám, tak Fellini je v záběru asi dvě vteřiny z celé stopáže. Jinak Řím je snímek velmi zvláštní a nejlépe popsatelný asi slovy typu filmová anarchistická koláž či svérázná filmová esej prosycená italským temperamentem. - Není zde žádná ucelená narace, ale pouze řada vzájemně se střídajících a prolínajích výjevů, které (prosyceny typicky felliniovským magickým realismem) představují Věčné město zhruba v rozmezí 30. - 70. let, kdy zjišťujeme, že výjevy masových fašistických přehlídek vystřídaly pláně plné hippies apod. - Inu, pozoruhodný film. (24.11.2005)

Felliniho mistrovské vyznání se z lásky k milovanému Římu je balzámem na duši každému, alespoň trochu kultivovanému divákovi. Roma nabízí hýřivou estrádní přehlídku dojemně groteskních obyvatel města, Felliniho trademarky v podobě kabaretové zábavy, biografů a nevěstinců, ale rovněž i nevšedně zábavnou, rádoby dokumentární mystifikaci (viz. úžasné pásmo natáčení na dálnici, jež Vám nedá popadnout dech). Pro mě osobně se jedná jak o pomyslný vrchol druhé fáze Felliniho tvorby (tedy prakticky všeho od Sladkého života), tak i o jeden z jeho nejjiskřivějších i nejoslnivějších snímků vůbec. Mj. nejen Fellini, ale i jeho dvorní skladatel Nino Rota dosáhl skrze Romu svého vrcholu. (06.11.2023)