Réžia:
J.J. AbramsKamera:
Dan MindelHudba:
Michael GiacchinoHrajú:
Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Karl Urban, Simon Pegg, John Cho, Benedict Cumberbatch, Anton Yelchin, Bruce Greenwood, Peter Weller, Alice Eve (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Posádka Enterprise je povolána domů, nalézá zde však zdemolovanou flotilu i hodnoty, které flotila hájí. Náš svět je v krizi a za veškerý teror může nezastavitelná síla, která vzešla z vlastních řad. Kapitána Kirka se události osobně dotknou a nehodlá je nechat bez odezvy. Vydává se do válečné zóny, aby polapil člověka, který má sílu zbraně hromadného ničení. Naši hrdinové jsou vehnáni do epické šachové partie, která se hraje na život a na smrt. Láska projde zkouškou, přátelství budou roztrhána na kusy, a pokud má Kirk zachránit jedinou rodinu, která mu ještě zbývá, neobejde se to bez obětí. Tou rodinou je Kirkova posádka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (36)
Recenzie (1 554)
Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. ()
Jednoduše špičkový sezónní blockbuster - perfektní vizuálno, jedno z nejlepších 3D ve filmu, charismatický záporák (vážně Sherlocku? Wow) i chytrá zápletka s několika možná ne zcela logicky vymazlenými, ale za to emocionálně perfektně vygradovanými zvraty... Přesto, ač nepříliš znalý Star Trek univerza, mám pocit, že se komplexnost, kouzlo a tradice Star Trekovské rodiny nahrazuje za prostou mainstreamovost. Minulý Star Trek rozehrál zajímavou hru s alternativní realitou a mimoslovně přislíbil nekonečné možnosti, Star Trek: Do Temnoty je konceptuálně velice podobný (mainstreamová akce s omlazenou geekovskou posádkou, která nahrazuje zkostnatělost nejen věkem, ale i nekonvenčním uvažováním), ale přesto může způsobit mírně nahořklý pocit, že možnosti se zúžily. Budoucnost Star Treku již v konverzačních a přemýšlivých výpravách po vesmíru nikdy nebude. Místo toho nás nejspíš čeká jedna akce za druhou. Je to blyštivé, chytlavé, skvěle to baví, ale na plnou palbu to necítím... 8/10 ()
Star Trek: Into Darkness není lepší než jednička, jeho dramatický rámec nefunguje tak dobře, tempo není tak vyvážené a stopáž je lehce přepálená (ačkoliv oproti jedničce má navíc jen 5 minut). V jednotlivostech ale místy funguje nesrovnatelně lépe, ať už jde o humor, technickou stránku, nebo samotnou impozantnost některých scén nebo sekvencí, kde celému výtečnému hereckému ansámblu a dechberoucí technické stránce naprosto fatálně dominuje ďábelský Benedict Cumberbatch... Pravdou ale zůstává, že zatímco první Star Trek neustále okouzloval tím, jak velkolepý a zároveň chytrý a hravý je, dvojka i navzdory ohromnému potenciálu změnit spoustu věcí zůstala "jen" precizně odvedeným blockbusterem. ()
A zcela nevesmírným volným pádem se Star Trek řítí volným pádem do... temnoty. Britský tandem Cumberbatch-Pegg může napínat postroje do zemdlení, ale k čemu to, když zbytek spřežení není schopen tahu ani pokud je likvidován přechodně a po částech, takže zbytek by něco uvléct mohl, a sáně beznadějně uvízly v závěji navršené pluhem pana Lindelofa. Záporáci se do jednoho řídí zásadou, že dělat věci jednoduše je blbost, když to jde složitě, klaďasové se snaží vynahradit neexistující vztahy mezi postavami převracením původního příběhu, dospívání Jima Kirka v chlapa mělo evidentně takový úspěch, že se tady musí jet znovu od začátku a nedostatek logiky, který by původní Mr. Spock vyřešil vulkánským nervovým hmatem na všech tvůrcích, zastupuje kouzelná krev (jen jsem zvědavá, zda odčaruje i to, že se hrdinům jen tak mimochodem povedlo rozpoutat válku s Klingony, ačkoli v závěru o tom nepadlo ani slovo). Vesmírné prostředí není omluvou pro emocionální vakuum, které není narušeno ani tím, že tolik brečících chlapů jsem v jednom filmu jaktěživa neviděla. A to jsem myslela, že víc než to, že si dneska spletli mou matku asi po osmisté s mou sestrou a poprvé s mou mladší sestrou, mě už dneska nic naštvat nemůže... ()
Story o tom nejopravdovějším a nejpevnějším chlapském přátelství - a dechberoucí akční výprava do míst, kam by moc lidí vkročit nechtělo, jako menší bonus. Chris Pine dokazuje, že v okamžiku, kdy navleče žlutočernou kombinaci, uhraje absolutně všechno, Karl Urban tradičně vyjádří pocity, i kdyby jen pohnul obočím a osvědčená tvůrčí sestava sází tentokrát na jistotu. Přestože na několika místech trochu zbytečně spoléhají na to, že publikum má povědomí o snímku z roku 1982, tuhle šanci Abrams ani scénáristé z ruky nepustili. Téměř každý dialog graduje ve výbušné následky a tváří v tvář nevyzpytatelnému charakteru, kterému Benedict Cumberbatch dává punc padlého anděla, musí všechny výtky nutně zblednout. Nehledě na to, že při finální půlhodině se téměř výhradně hraje na první emoční signální a racionální úvahy jdou definitivně stranou. Ohromených 90%, přetrvávající mírná rozechvělost a věčný smutek nad tím, že tvůrce nejlepšího restartu v dějinách odplul do předaleké galaxie. ()
Galéria (148)
Zaujímavosti (53)
- Klingoni mají v tomto filmu novou podobu. (Charpy)
- Postava Khana (Benedict Cumberbatch) byla v původním seriálu z roku 1966 indické národnosti. (Lokitre)
- Loď U.S.S Vengeance je třídy Dreadnought. Tento název byl používán pro kategorii námořních bitevních lodí disponujících těžším pancéřováním a silnější výzbrojí, než měly standardní bitevní lodě. Poprvé byla loď tohoto typu (a stejného jména) spuštěna na vodu 10. 2. 1906 a patřila Královskému námořnictvu Spojeného království. Nicméně díky jejich velmi vysoké ceně nebyli námořní velitelé příliš ochotni je nasazovat do boje a dreadnoughty se bojů příliš neúčastnily, dokonce ani v 1. světové válce (výjimkou je například Bitva u Jutska). Po válce se termín víceméně přestal používat, protože většina předválečných bitevních lodí šla do šrotu a navíc začaly být prominentní spíše letadlové lodě než bitevní lodě. (vojtaruzek)
Reklama