8 hláv šialenstva

Osm hlav je vyprávěno filmařskou makarónštinou, která je ve výsledku srozumitelná, chvílemi překvapivě humorná v dobrém slova smyslu a chvílemi ve špatném. Nejde o přímočarou honbu za silným biografickým příběhem, což se mi líbí, ale na druhou stranu mě film nechal poměrně chladnou. Silněji než cokoli jiného ve mně rezonuje "odrhovačka" Lagernaja v podání Jevgenije Rubilina. Asi bych se nebránila druhé projekci – v jiném rozpoložení to třeba budu vnímat jinak. PS: Trochu podobný závan čehosi jako Hlava-ruce-srdce. (06.08.2017)

A co že to je? Utrpení! Utrpení to bylo, ale pro mě. Šla jsem na toto dílo docela připravená, ale bylo pojato ještě hůř, než jsem čekala. Režisérka, ani herci dle mého názoru abslutně nedokázali sdělit to poselství, který měl film přinést a vybrat si Langerovou jako hlavní postavu, která to v podstatě celé táhne byl krok sakra vedle. Žádné dramatické prvky jsem bohužel neviděla, jediné velké plus je hudba Vladivojny, která tomu dala šmrnc. Nechci film nikterak shazovat, ale opravdu z toho vznikla chujovina na entou. (13.10.2017)

Opravdu netradičně natočený životopis pro mě dříve neznámé ruské básnířky. Je z toho cítit jistá snaha a film zaujme svojí výraznou výtvarnou stylizací, ačkoli, tam to někdy funguje a někdy to vypadá otřesně. Jenže je to celé natočené tak, že to prostě nezaujme a nudí. Aneta Langerová se taky snaží, ale občas jí to prostě nejde, ačkoli, do role Anny Barkovové se celkem hodí. Je tu pár artových záběrů, které jsou ale naprosto prázdné a vyšumí do prázdna. V tom případě jsou naprosto zbytečné, kdyby tady fungovaly (jako třeba tady), tak by to aspoň v sobě něco mělo... Hvězdička za snahu, občas dobrou stylizaci a trošku i za jedinou, trochu povedenou Pátou hlavu. Slabé 2* (05.05.2018)

Anetka „lesbička“ Langerová si hraje na sovětskou poetičku, kterou provází neštěstí, kam se podívá. Tuhle je v gulagu či tuhle zjistí, že žena je na loži lepší nežli muž. Celkové zpracování je z pohledu českého filmu definitivně nadstandardní a Anetka dokázala, že role maniodepresivní čůzi jí perfektně sedí. 61 % (21.10.2019)

OBSAHUJE FORMULACE, KTERÉ BY NĚKDO MOHL POVAŽOVAT ZA SPOILER. Shlédnuto v předpremiéře na LFŠ. Po pomítání proběhla beseda s režisérkou, Vladivojnou La Chia a Zuzanou Fialovou. O kvalitě filmu napovídá už to, co si o něm myslí Fialová, která prohlásila, že po půlhodině filmu zjistila, že se režisérka zbláznila. To bych si tvrdit nedovolil, ale film je to divný a nepovedený. První a osmá hlava (kapitola) byla zřejmě ještě natočena s dostatkem financí. Odehrávají se v zajímavých exteriérech. Prvních pět minut to vypadalo na zajímavý film. Pak trošku znejistíte, když při cestě vlakem do pracovního tábora uprostřed SSSR uslyšíte kromě češtiny slovenštinu. Ale po následném slédnutí smršti absurdit, divadelních kulis a hereckého neumětelství Anety Langerové už si na to divák ani nevzpomene. Z dalších hlav už přímo tryská levnost. Režisérka zřejmě v důsledku nedostatku prostředků zvolila levné dekorace a barevně velmi výraznou omalovánkovou animaci (např. kreslený Kreml se spoustou rudých praporů). Ve filmu je několik pokusů o vtip a nadsázku, které však vycházejí naprázdno (odpočinek v Parku kultury a oddechu Felixe Edmundoviče Dzeržinského – zakladatele Čeky, později NKVD a KGB, domorodci šlapající v kravských výkalech, animovaný pes v hrané scéně, Stalin volající básnířce přímo do Gulagu, z nebe spadlé kyje přesně jako v sovětském Mrazíkovi apod.). Jedna scéna v pracovní táboře se opakuje 3x. Na konci vždy Langerová řekne: „Ale já to tak nechci“ a scéna se celá opakuje pohledem jiné kamery. Aneta v průběhu filmu nestárne, takže vypadá stejně ve 13 i 50 letech. Neustálé flashbacky také nejsou přínosem. Mnoho výborných herců se zde objevilo jen na okamžik. Zedníčkova role byla nazvána „ďábel“. Ve filmu uslyšíme recitace básní a zpěv písně (zpívá muž v ženském rodě) v ruštině. Rovněž se z vložených titulků dovíme mnoho životopisných údajů. Pro Fialovou nebylo nejtěžší natáčení v mraze, kdy trestankyně musely ručně kácet stromy, ale lesbická scéna s Langerovou. La Chia měla jen několik dní na složení filmové hudby a při závěrečných titulcích zní píseň „Ruská zima“, kterou nahrála v roce 2001, když jí bylo 16 let. Debata s tvůrci se nesla v odlečeném duchu. Režisérka se vyjádřila, že Fialová s Langerovou by mohly být věkově jako matka s dcerou, což je samozřejmě hloupost a Fialová si to nenechala líbit. Vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství si zaslouží serióznější zpracování. Film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum. (08.08.2017)