Don't Stop

Úžasná první polovina filmu, na které jde vidět, že parta mladých kluků, která nechce zapadat do tehdejší každodenní šedi Socialistického Československa žije tehdy u nás novou hudební vlnou jménem PUNK. Všechny své úspory investují do hudebních nástrojů, aby ve staré garáži mohly celé hodiny svobodně projevit své myšlenky v podobě nabroušených Kytar a bicích. Stará punková klasika The Clash sem náramně zapadá. Bohužel v druhé polovině filmu jakoby toto nadšení z hudby úplně vyprchalo a vystřídalo ho rvačky, alkohol a drogy. Až sympatický konec v zimě u Vltavy mě opět naladil zpět do filmu a potěšil. Jednou až skončíme tlustý, plešatý a připosraný si už budeme jenom ztěžovat, že nejlepší roky jsou v prdeli dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě TEĎ... NO FUTURE! (12.11.2012)

Nevěřil jsem, že lze natočit v zásadě apolitický film o punku. Až do zhlédnutí DonT Stop. Nejspíš to nebyla žádná selanka, jít v období normalizace proti shora diktovanému „normálu“, jenomže film vynakládá minimální úsilí, aby nás o tom přesvědčil. Chybí v něm prvek pro drama zcela klíčový – konflikt. Vyprávění je strukturované jako řetězec hudebních výstupů, propojených v důsledku zcela nepodstatnými dialogovými scénami (rozhodnutí postav nejsou nijak psychologicky motivována – Miki v závěru „procitne“ stejně náhle, jako svůj názor na něj změní jeho přítelkyně). Takřka permanentně hrající hlasitá hudba především vyplňuje děsivou obsahovou prázdnotu a vytváří iluzorní dojem, že členové Émile Buisson jsou punkeři stejně drsní jako jejich muzika. Není nám však předložen žádný důkaz podporující tuto domněnku. Rebelování hrdinů proti systému se děje, pakliže se děje, bez přítomnosti kamery. Žádné jejich a jimi vyvolané střety s mocenským aparátem neuvidíme. Vrchol anarchie v jejich podání představuje číro na hlavě, náušnice v uchu (jediná „drsnější“ scéna filmu), neúcta ke stáří (jediným zdrojem příjmu jsou pro ně očividně peníze utržené za stříbrné lžičky, které kradou dobrotivé babičce), ničení cizího majetku a svorné řvaní „No future!“ ze střechy baráku. Pochybuji, že by skupina, která tvůrcům údajně posloužila za předlohu, provokovala establishment stejně málo a proplouvala normalizační realitou stejně hladce. Motivace postav jsou nejasné. Měkkosrdcatí pankáči přežívají z koncertu na koncert, nadávají na poměry a mnoho nedělají, aby situaci změnili. O přání vytrhnout posluchače z letargie kulturním šokem Miki sice mluví, ale ke konfrontaci vyloučených živlů s konformně žijícími dojde za celý film jedinkrát, a to spíše omylem. Řeřichův debut není jen apolitický, ale také vizuálně líbivý. Nekoná se žádná undergroundová estetika ošklivosti. Když už jsou záběry vizuálně posunuté mimo televizně-seriálovou šeď, pak paradoxně směrem ke „cool“ reklamní efektnosti (s níž má režisér bohaté předchozí zkušenosti). Nepřipomínat se nám doba dění archivními týdeníkovými záběry, rychle zapomenete, že vlastně sledujete příběh z normalizace. Namísto postupného směřování k určitému zvratu přichází dramatický zlom znenadání, ve chvíli, kdy je nápad „parta pankáčů na turné“ scenáristy vytěžen (přičemž reálný potenciál tématu zůstává takřka nedotčen). Následkem je zarážející zkratkovitost a rušivá změna atmosféry z pohodového hudebního filmu v něco jako psychologický thriller. Smysl pro hodně cynický humor tvůrci, bohužel nezáměrně, projevují v uvědomělém závěru, jakoby důsledně poučeném stanovami SSM. Ti, kdo punk stále nepovažují za mrtvý, si na opravdu punkový český film budou muset počkat. Podle DonT Stop je totiž tuzemský punk nonstop bez života již od osmdesátých let. 35% (08.06.2012)

Aspoň takhle. Když už musíme pořád dokola natáčet filmy o normalizaci jako by neexistovalo jiné zajímavé téma, pak alespoň takto - se snahou o nové postupy (úvodní titulky) a bez stále těch samých hereckých tváří (režisér vsadil na neokoukané studenty různých uměleckých škol, což se mu nakonec vzhledem k mizerným tržbám nevyplatilo, kdyby byl angažoval do rolí pankáčů Kotka s Mádlem, jistě by měl zisky vyšší, o to je jeho rozhodnutí obdivuhodnější). Nejvíc se mi ale líbí, že se film neváže přísně k jednomu určitému období, ale zpracovává nadčasové téma revolty mládeže skrze hudbu. Já sám mám podobné zkušenosti jako hlavní hrdina a to jsem už dítě porevoluční. Stejné punkové začátky, stejná radost z prvního plakátu a prvního koncertu, stejná snaha stát se legendární kapelou končící na okresních tancovačkách. Možná i proto mě film tak zaujal - protože mu rozumím. Ať je to kvůli tomu nebo ne, po delší době od českého filmu milé překvapení. (04.08.2012)

Film ocení pamětníci těch úžasných koncertů konce osmdesátých let - E!E, Plexis, Visací zámek....a další. Dneska si tehdejší vyznavači punku tak maximálně vymění o víkendu dress code za tričko s punkovými motivy, pod které si ale raději obléknou teplý nátělník. To je teprve ta pravá známka punku :-)! (21.04.2017)

Tento film nemá s punkom spoločný ani jeden chlp. Aj keď sa snažím pestovať si citlivosť voči akémukoľvek audiovizuálnemu výtvoru a nahliadať ho bez predsudkov, nenachádzam na tomto diele nič, čo by si zaslúžilo aspoň jednu hviezdičku. Urobiť aj z punkovej subkultúry bezzubý a maximalne nudný ostalgy film sa môže podariť asi len v našich končinách. Skutočne vyzerali za komunistov punkáči ako hipsterskí digheadi? Akú strašnú nudu musí prežívať režisér teraz, keď už jeho mladosť bola taká nehorázna nuda. Punk sa tu zredukoval na kopanie do škodovky a vyhrážanie smrťou dôchodcovi. A chudák Štrébl (inak výborný herec zaniknuvšieho Divadla Komedie) tu musí hrať schématickú rolu otca (takú nedostal ani Jiří Krampol v normalizačnom opuse Atomová katedrála). Ostatne ani jedna postava v tomto filme nie je neschématická. Ďalší patologický jav, ktorý možno sledovať na tomto počine, je obsadzovanie obľúbených smiešnych ksichtov do marginálnych nehereckých rolí (Marek Taclík, Leoš Noha). Rovnako sú uplne mimo aj grafické popisky, ktoré sú nielen esteticky škaredé, zvukovo nevydesignované ale hlavne hovoria úplne zbytočné radobyvtipné informácie. Všetko korunuje záverečný lynč hasičov ako z béčkového hororu. Hihňajúci sa recidivista pripomína svojou pitvornosťou postavy z Troškových filmov.......................Odpad! (01.09.2012)