Darmošlapové
I vitelloni
Les Inutiles
The Young and the Passionate
Réžia:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrajú:
Franco Fabrizi, Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Leonora Ruffo, Leopoldo Trieste, Riccardo Fellini, Jean Brochard, Lída Baarová, Achille Majeroni (viac)Obsahy(1)
Epizodicky vyrozprávaný príbeh Darmošľapi nakrútil režisér Federico Fellini vo svojom ranom neorealistickom období. Podáva citlivý portrét piatich mladých mužov žijúcich v malom mestečku na jadranskom pobreží. Bezcieľne sa spolu potulujú po uliciach a snívajú o ženách a sláve veľkomesta, ich sny sú však iba vzdušnými zámkami. Nuda a nespokojnosť s ospalým životom vedie túto partiu roztomilých darmošľapov k viacerým chuligánstvam. Táto komická melodráma o mladých ľuďoch, ktorí nevedia, čo si počať so svojím životom, tiahne im na tridsať a ešte stále sa nechajú obskakovať svojimi matkami, je nesentimentálnym zobrazením ľudí bez cieľa, zmyslu existencie, ale aj ľudí bez cti a životnej energie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (72)
Felliniho výrazové prostriedky pri práci s hercami sú neprekonateľné. Behom jednej jedinej komickej scény (kino), si strhne pozornosť diváka totálne na svoju stranu. A to je v hlbokom neorelizme, kde sociálny podtext má pevné miesto, obdivuhodná vlastnosť. I Vitteloni nemá práve uchopiteľný dej, ale to je zámerom tvorcu. Časové prelínanie deja dospievania kamarátov, ich aktuálnych priorít a rozmanitosť životných potrieb, ktorí nepoznajú východisko z labyrintu ciest vášní a slastí prostej neuvedomelosti a sebeckosti. Krásne využitie symboliky... ()
Pro mě zatím nejlepší Felliniho film. Ač se světového věhlasu režisér dočkal až svými pozdějšími díly, já zřejmě budu spíše fanouškem jeho raných pokusů. Darmošlapové jsou skvělou mozaikou maloměstských charakterů, kteří by rádi mířili ke hvězdám, ale místo toho zůstávají stále v jedné a té samé díře. Nesoudící, procítěné a citově turbulentní v tom nejlepším slova smyslu. [LFŠ 2024] ()
Říkal jsem si, že tentokrát se na film Federica Felliniho budu stoprocentně soustředit. Díky tomu a i díky pravděpobodně mnohem jednoduššímu obsahu než má Sladký život (a co si budeme namlouvat, kdyby měli Darmošlapové minutáž stejnou jako La Dolce vita, trpět budu zrovna tak) jsem snímek byl schopen vnímat a pochopil jsem snad úplně všechno. A tak tedy mohu s klidným svědomím a naprosto zodpovědně říct, že Fellini mi nesedí. Moji oblíbení režiséři, když se pustí do filmu, musí mít nápad. Samozřejmě, že Darmošlapové ten nápad také mají, nevím, jak na rok 1953, ale snad už tehdy byl dostatečně plytký a nijak inovativní a mě, jakožto fanouška především science fiction, příběh o ne úplně šťastném manželství a partě lidí, jejichž existenci by tento svět byl schopen oželet, opravdu nenadchne. Zpracování je však precizní s kvalitní hudbou a také s nepříliš pestrým hereckým genofondem, na to si ale asi budu muset u Italů zvyknout :-). ()
Zatím nejslabší film, jaký jsem od Felliniho viděl. To však ale neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Darmošlapové jsou perfektní po herecké a filmařské (i když v té to je trochu slabší, než v jiných Felliniho filmech) stránce a mají velmi zajímavou myšlenku. Celé to vypráví o bohatých skoro třicetiletých mladících, co se potulují po ulicích a bálech, v životě se strašně nudí, pořád žijí u rodičů a tak nějak neví, kam v tom životě dál. Naštěstí se tenhle film liší od jiných s podobným dějem a má něco jako zakončení. Takže se mi to líbilo i po té příběhové stránce, jenom mám problém se stopáží, protože i ta hodina čtyřicet mi přišla moc. Místy jsem se nudil a těch míst bohužel nebylo málo. Vlastně to je poprvé, kdy mě nějaký Fellinho film, byť jenom chvílemi, nudil. Ale jinak to rozhodně špatné není, jen to není to nejlepší od Felliniho. Slabší 4* ()
Už dávnejšie som konštatoval, že nadšenie, ktoré som pociťoval ako dvadsaťročný pri sledovaní Felliniho filmov vo filmovom klube už dávno vyprchalo. Obzvlášť výrazne som to pocítil pri dnešnom sledovaní Darmošľapov, kde mojim dominantným pocitom bol mix nudy a podráždenosti. Som alergický na prehnané gestá, vykrikovanie namiesto rozprávania, teatrálnosť v každom konaní, skrátka to, čo sa milosrdne nazýva talianskym temperamentom. Okrem toho ma pramálo zaujímali osudy postáv filmu, čo presne vyjadril jeden z užívateľov slovami, že sa nedá nakrútiť zaujímavý film o nezaujímavých ľuďoch. Čakal som sklamanie a dostalo sa mi ho v plnej miere. ()
Galéria (75)
Fotka © Ente Nazionale Industrie Cinematografiche (ENIC)
Zaujímavosti (8)
- Lída Baarová sa vyjadrila, že v tomto filme hrala po prvýkrát charakternú úlohu. S Fellinim mala počas nakrúcania aj konflikt, pretože bola odchovaná maskérskou školou, čo znamenalo, že postavy, ktoré predtým stvárňovala, boli za každých okolnosti vždy pekné a hlavne dobre nalíčené. Fellini od nej požadoval reálne stvárnenie bez maskérskych zásahov, s čím Lída nesúhlasila. Z jej strany došlo aj na plač, čo Fellini hneď šikovne využil a keď doplakala, prikázal scénu natočiť. Nakoniec sa Baarová dočkala odškodnenia a keď sa jej postava zúčastnila plesu, nalíčili ju presne tak, ako bola dovtedy zvyknutá. O Fellinim sa vyjadrila, že to bol pán režisér, ktorý vedel čo chce a vyznal sa v ženách. (JančiBači)
- Italské slovo „vitelloni“ je spojením slov „vitello“ (telecí maso) a „bovino“ (hovězí maso) a je označením pro líného, nezralého mladého muže, který nemá žádnou představu o tom, co dělat se svým životem a nic nedělá, i když by mohl pracovat nebo studovat. Režisér filmu Federico Fellini si tento název vybral poté, co jej tak nazvala jedna žena, ze které si dělal legraci. (Joudec)
- Do scény, kdy Sandra (Leonora Ruffo) vyhraje soutěž krásy na začátku filmu, se vetřelo několik chyb. Když je vyvolána k předání šerpy, stojí napravo od moderátora, ale když přijde herečka, aby jí šerpu předala, stojí od moderátora nalevo. Poté, co si šerpu navleče, se však její pozice opět změní. A později ve scéně se mění i přehození šerpy přes její ramena zleva doprava. (hansel97)
Reklama