Hrbáč

,,Pařížané se smějí všemu kromě komedií.“ Nové zpracování Hrbáče je narozdíl od verze s Maraisem lehké, akční, s lépe napsanými postavami a lepším castingem. Je v tom více vtipu, lepší a hlavně uvěřitelnější šermování a více emocí. Přes tyto klady se stále jedná o poměrně nezajímavý historický film, vinu za to nese patrně předloha, která mě nijak nebaví, navíc ty incestní podtóny mi připadají úchylné. Tady o nějaké nadčasovosti nemůže být vůbec řeč. Zbytečně přepálená dvouhodinová stopáž má za následek, že děj je v druhé polovině trochu nudný, hlavně ta zcela zbytečná zápletka o Mississippi. Přesto jsem rád, že jsem tuto verzi shlédl už kvůli výborně zpracovanému dobovému prostředí. jak bývá u evropských historických filmů zvykem. (21.02.2019)

Tahle verze se mi (i pro mě samotného překvapivě) líbila víc, než ta s Jendou Bažinou. Marais je sice lepší Lagardére a jeho verze má takovou tu v dnešní době už nerealizovatelnou správně dobovou atmosféru, jinak ale de Brocova verze ve všem vede. Je akčnější, je zábavnější a celá uteče doslova jako voda. A hlavně má neskonale nádhernou Auroru. Auteuil je taky fajn a jeho hvězdní přihrávači jsou samozřejmě výborní. Snad jen ten vztah Lagardéra a neskonale krásné Aurory je maličko intimnější, než jak byl napsán. Ale to mi kupodivu vůbec nevadilo, takže jsem náramně spokojen. 80%. (26.09.2022)

Průměrný historický film, který si ani na víc nehraje. Celej příběh je dost jednoduše poskládanej a herecký výkony jsou spíš průměrný a ani herecký obsazení mě moc nepotěšilo, protože až na vincenta Pereze, tady skoro nikoho neznám a když tak jen z doslechu a i když vim, že by to měli být kvalitní herci, tak mě teda moc nepřesvědčili a spíš to vypadlo na nějaký průměrný francouzský herce, ale zase na druhou stranu to nijak neurazí a ty dvě hodiny se u toho daj strávit celkem slušně (16.08.2005)

Mnó (stručný přibližný překlad - nevím, jak začít). Bála jsem se toho dost a byla jsem si téměř jistá, že svého rozhodnutí budu litovat. Ale protože každého zbabělce čeká zasloužený trest, rozhodla jsem se býti udatnou a zkusit to. A nemohla bych s čistým svědomím tvrdit, že toho lituju. Možná také proto, že filmům nezřídka připočítávám k dobru, když si na nic nehrají a nesnaží se být ani velkým uměním, ani nástupcem původní verze. Když jsou celkem poctivou šermířskou podívanou s pohlednou výpravou a hlavní hrdinkou, nekomplikovaným příběhem, který beztoho všichni dávno známe, a slušnými herci. I kdybych chtěla, nemohla bych být na Auteila ošklivá a říct, že Maraisovi nesahá ani po kotníky. Řekla bych, že ke kolenům to dotáhl. Potíž je v tom, že Marais byl docela vysoký. (27.07.2007)

Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. (02.12.2020)