Modlitby za Bobbyho

Filmy, které si berou na mušku kontroverzní témata, nejlépe podle skutečných událostí, jsou většinou adepty na různé ceny. Jak se společnost chová k homosexuálům a proč se i zdánlivě přemýšlejíci lidé chovají k chlapům na chlapy jako idioti z pralesa, to je současné téma. PRAYERS FOR BOBBY vypráví skutečný příběh teplýho kluka, který i když je v podstatě slušný a žije v normální rodině, skončí jako nevyrovnaná troska kvůli tomu, že jeho náboženská matka (moje oblíbená Sigourney Weaverová) nedokáže akceptovat jeho orientaci, protože jí Bible charakterizuje jako hřích. Tohle je ale jen půlka filmu, překvapivě, protože hlavní postavou je matka. Weaverová přesvědčivě zahrála Biblí posedlou maloměšťačku, která zvolí víru před dobrým vztahem se svým synem a později se její zaslepená víra začne pod tíhou výčitek mlátit se zdravým rozumem a logikou. I když je TV film natočen jako korektní neškodný film s poučným koncem (který se jen občas režisér trapně zpestřuje pár barevnými filtry nebo otřesy), příběh a téma člověka zasáhne a šokuje. (25.10.2009)

Jeden z nejúžasnějších film, které jsem viděl - co se příběhu týče. Herecký výkon Sigourney Weaver - kam se na ni hrabe S.Bullock s Blind Side...byla neuvěřitelně uvěřitelná a tento film hodně pozvedla nahoru. Celý film byl emotivně obrovsky silný a závěrečná část filmu byla prostě nepopsatelná. Smekám, smekám a ještě jednou smekám nad tímto televizním skvostem. (11.02.2010)

“Before you echo 'Amen' in your home or place of worship, think and remember...a child is listening.” “If no one had ever challenged religious authority, there’d be no democracy, no public schools, women’s rights, improvements to science and medicine, evolution of slavery and no laws against child abuse or spousal abuse. I was afraid to challenge my religious beliefs because that was the basis of creation—mine anyway. I was afraid to question the Bible or anything in it, and when I did, that’s when I became involved with PFLAG and realized that my son was a perfectly normal human being and there was nothing for God to heal because Bobby was perfect just the way he was.” “ I realize how depraved it was to instill false guilt in an innocent child's conscience, causing a distorted image of life, God, & self, leaving little if any feeling of personal worth. To all the Bobbys and Janes out there, I say these words to you as I would my own precious children. Please don't give up hope on life, or yourselves. You're very special to me, and I'm working very hard to make this life a better and safer place for you to live in. Promise me you'll keep trying. Bobby gave up on love, I hope you won't. You're always in my thoughts.” ― Mary Griffith l It's time for a Brand New Testament. (13.03.2016)

Krutý film o zaslepenosti vírou a o tom, jak některé věci nejde vzít zpátky, u něhož se pláče. „Recenzovat takovýhle film je jako hodnotit pyramidy. Jsou krásné? Jsou vydařené? Jde přece hlavně o to, že jsou,“ jsou slova Tomáše Baldýnského (o jiném filmu), která nicméně přesně vystihují podstatu filmové (resp. televizní) adaptace knihy od Leroye Aaronse s výmluvným názvem Prayers for Bobby: A Mother's Coming to Terms with the Suicide of Her Gay Son (vyd. 1996), která popisuje skutečné události roku 1983. Příběh je to tak dechberoucí a téma natolik zásadní, že nípat se v několika málo nedostatcích filmu (rušivé reklamní fade-outy či oproti předloze poněkud okleštěný – a někdy tedy nutně nedovysvětlený – příběh) se mi nechce. Film naštěstí mnoho důvodů k nípání nedává. Režisér i scénáristka, ač oba se zkušenostmi ze spíše akčních, resp. romanticko-komediálních žánrů (s nimiž Prayers for Bobby, bůh chraň, nic společného nemá), se s tématem poprali více než dobře a v boji proti hollywoodským mlýnům rozhodně obstáli. K tomu zásadně přispěly famózní výkony všech zúčastněných, které někdy až polodokumentární styl kamery rozhodně snesly (viz Sigourney Weaver, nominovaná za svůj výkon v roli paranoidní bigotní katoličky, jinak Bobbyho matky, na cenu Emmy – ceny budou vyhlášeny v září 2009). Bylo by samozřejmě lepší, kdyby k úmrtí mladých lidí kvůli jejich sexualitě nikdy nedošlo (snad ještě více než sebevražda Bobbyho Griffina zacloumala veřejností brutální vražda Matthew Sheparda v roce 1998 – viz The Matthew Sheppard Story /2002, r. Roger Spottiswoode/ nebo příběh transexuála Teeny Brendon – viz Boys Don't Cry /1999, r. Kimberly Peirce/), nicméně co se stalo, nejde odestát. A před těmi, kdo o tom budou točit filmy, a navíc dobře, vždycky smeknu. (16.08.2009)

Musím uznat, že televizní inscenace jsou čím dál tím lepší - v krátkém období jsem narazil na další snímek, který mě skutečně dostal a nepotřeboval k tomu rozpočet, po kterém by můj bankovní účet dostal závrať (no, i když....). Dějová linka byla vcelku standartní s jedním nečekaným zvratem a očekávaným závěrem, nicméně vše je podáno tak sugestivně a lidsky, že jsem zkrátka jen koukal a koukal. Ani jednou za celou dobu trvání filmu jsem se nepodíval, kolik ještě zbývá a jakmile začaly běžet titulky, řekl jsem si: "To je už konec? Tak rychle?" Důkaz toho, že jsem se skvěle bavil. Prayers for Bobby je náročný film, ale ne z hlediska pochopení příběhu, ale co se týče divákovi schopnosti uvědomit si závažnost a složitost celé situace. I bez všudypřítomného kýče lze natočit film, který dojme a zaujme. A že je k tomu i Sigourney Weaver navrch? Tak to si nechám líbit. (08.05.2011)