Modlitby za Bobbyho

Filmy, které si berou na mušku kontroverzní témata, nejlépe podle skutečných událostí, jsou většinou adepty na různé ceny. Jak se společnost chová k homosexuálům a proč se i zdánlivě přemýšlejíci lidé chovají k chlapům na chlapy jako idioti z pralesa, to je současné téma. PRAYERS FOR BOBBY vypráví skutečný příběh teplýho kluka, který i když je v podstatě slušný a žije v normální rodině, skončí jako nevyrovnaná troska kvůli tomu, že jeho náboženská matka (moje oblíbená Sigourney Weaverová) nedokáže akceptovat jeho orientaci, protože jí Bible charakterizuje jako hřích. Tohle je ale jen půlka filmu, překvapivě, protože hlavní postavou je matka. Weaverová přesvědčivě zahrála Biblí posedlou maloměšťačku, která zvolí víru před dobrým vztahem se svým synem a později se její zaslepená víra začne pod tíhou výčitek mlátit se zdravým rozumem a logikou. I když je TV film natočen jako korektní neškodný film s poučným koncem (který se jen občas režisér trapně zpestřuje pár barevnými filtry nebo otřesy), příběh a téma člověka zasáhne a šokuje. (25.10.2009)

Výborná Sigourney Weaver vo filme s LGBT tématikou, ktorý má uveriteľný a jednoduchý dej, dobrých hercov a aj solídnu technickú stránku. Aj napriek tomu ma Molditby za Bobbyho nezaujali tak, aby som šiel s hodnotením vyššie. Prečo? Prerod postavy Sigourney- jednoducho neverím, že by akýkoľvek človek prešiel z 1 krajného extrému(absolútny puritán a konzervatívec) do 2. krajného extrému(aktívna podpora,chodenie po LGBT prideoch) a to ešte aj v tak krátkom čase. Proste nie. Inak však filmu v podstate nemám čo vytknúť. Je to film, ktorý by si niektorí konzervatívnejší obyvatelia nášho národa mali pozrieť, aby pochopili proti čomu vlastne stále tak urputne( a nezmyselne) bojujú... Lepšie 3*. 65% (19.03.2021)

Takové měšťácké kýče ze mě dělají homofóba. Při pohledu na nejen zdejší hodnocení a vůbec recepci filmu musím uznat, že by si tento přeceňovaný televizák zasloužil (sociologickou) studii, která by se zabývala tím, proč pozitivní emocionální odezvy dosahují i diváci, kteří nejsou bigotními Američany, kteří uvízli na počátku 80. let. Moje hodnocení je tak spíše dáno postoji (nepovažuji v současnosti homosexualitu za něco, co by potřebovalo být "opsravedlňováno" jako zcela normální věc), protože formální stránka podporuje banální a zpátečnický význam. Nemyslím si, že je správně, když je drama o černobílém vidění světa vystavěno na očividných dichotomiích, z nichž se nevybočí ani v závěru. Jako divák mám navíc problém s tím, když jsou ze mě emoce dolovány velice prvoplávým způsobem, zde akumulativní gradující montáží a posílením hudební stopy. Nelze se odvolávat na biografičnost, jelikož z fotografie opravdových předobrazů při srovnání s jejich hereckými představiteli vyplyne, že jde především o psí oči a dojímání se, protože skutečný Bobby byl sportovnějšího a mužnějšího vzezření. Oceňuji ale formu uzpůsobenou vnímání titulního hrdiny a herecký výkon Sigourney Weaverové, která z ploše napsané fanatičky dokázala udělat živoucí a dýchající postavu, vůči které lze dokonce pociťovat i určitou formu empatie. Ke katarzi jsem ovšem - na rozdíl od její rodiny a valné většiny zdejších hodnotících - nedospěl, jelikož jsem myšlenkově neustrnul v předcházejících dekádách. (26.09.2010)

Film mi byl doporučen před pár hodinami a mně to nedalo a musela jsem to stáhnout (a hned zhlédnout), už samotný obsah mě hodně zaujal. Na jednu stranu jsem nevěděla co od filmu očekávat, ale jakmile se film má dotknout tématu jako je homosexualita, je tak trochu jasné, jakým směrem se to většinou bude ubírat a tady ještě k tomu přidejte tu fanaticky věřící rodinu (nejvíc matku). Příběh je hodně silný, Sigourney Weaver a Ryan Kelley byli ve svých rolích naprosto famózní. Nejlepší část byla, kdy se matka (po smrti syna) snažila všechno pochopit a smířit se s tím, že byl její syn homosexuál. Pro mě je to jeden z nejsilnějších filmů, jenž se zabývá tématikou gayů. Jde vidět, že lidi to odsoudí jen kvůli pohledu na víru a další hrst to odsoudí proto, že nemají rádi homosexuály - co se týče víry, Váš názor (nikomu ho neberu), ale myslet si o někom, že není lidská bytost jenom proto, že je homosexuál, to je naprostá, ale naprostááá ubohost! Je mi z Vás na blití! (08.12.2011)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)