Hra o trůny - Série 7

Jakmile Game of Thrones se oprostilo od spárů autora předlohy, začaly jsme v něm objevovat ty klišé v podobě záchran na poslední chvíli, šťastných náhod zachraňující hlavní hrdiny a naopak odsuzující ty záporné do objetí Smrti. Ano, Game of Thrones je jiná než před lety. To ale neznamená, že je špatná. Bitvy jsou efektivní. Chemie mezi postavami funguje na výbornou. A tam kde dříve probíhalo rozmělňování děje mezi spousty hlavních postav, je nyní doménou jejich sjednocování. A i to zde je vytěžováno na maximu. Výsledek? Trochu jiná fantasy než v první sérii. Ale stále zatraceně dobrá. O velkých bitvách se již jen nemluví, ale opravdu se dějí. A draci v nich jsou jen drobnou ozdobou, která tomu všemu dává skvělý punc dokonalosti. Byť jiné, než dříve. 90% (14.09.2017)

Do poloviny sezóny každý díl překonal ten předchozí, pak to šlo opačným směrem. Čert vem zdánlivou teleportaci celých armád (spíš už zkrátka neměli postavy na cestách co rozebírat, proto nás tím filmaři nezatěžovali), očekávaná i překvapivá emotivní shledání / setkání mě pravidelně rozebírala - míříme totiž mílovými kroky k finále a jedna zásadní událost tak stíhá druhou. Ovšem fakt, že se již scénáristé nemohli opřít o bohatou předlohu (protože ji lemra líná GRRM né a né dopsat), byl často bolestně znát nejenom na účelném zrychlení, ale zejména na nedůsledném propracování a hojném využívání hollywoodsky efektních berliček (záchran v poslední chvíli či iluzorní blízkosti smrti - hrdina spadne do vody, armády se vzdálí, on po dlouhých minutách vyplave nebo je vytažen). (01.09.2017)

SPOILERY! Už som inak myslel, že najodfláknutejší vzťah GoT sú Khaleesi a Dário, ktorí spolu mali sex raz niekedy v piatej sérii (po preobsadení predstaviteľa Dária, aby viac priťahoval dámske publikum) a koncom šiestej sme mali byť dojatí vyznaním lásky a ona ho nechala (konečne) ísť. A potom Khaleesi stretla Jona, ktorý ju priťahoval niečím, čo nám neukázali (pokiaľ nemala vlastný charakter znovu zmeniť bez nejakého odôvodnenia; alebo sa v nej po strate draka zrazu prejavil materinský cit; alebo mala z toho len traumu; alebo bola proste sama, obklopená trpaslíkom a hromadou eunuchov, čo by bolo logické, ale prečo to potom prestrihávali s dialógom o Jonovom skutočnom pôvode? Sme mali byť po 77 epizódach v šoku, že sa nevedomky (sic!) vyspal so svojou tetou, pričom s incestom prišli tvorcovia už v epizóde, hmm S01E01?). A potom najdebilnejšia scéna celého seriálu, keď sa Arya snaží vystrašiť Sansu, ktorá - takto ako je natočená - bola dobrá načo? Akú mala vnútornú logiku? Akúkoľvek logiku? Vysvetlenie? Zmysel? Okrem teda toho, že divákov potom ukrutne prekvapila poprava Malíčka, ktorú muselo predvídať aj šesťročné decko? A prečo musí byť Jon tak strašný idiot, že to doňho musia nahučať obe znepriatelené kráľovné, a nakoniec mu obe ustúpiť, pretože tentokrát sa rozhodne pre svoju obmedzenosť riskovať už nielen životy vlastne rodiny a rodu, ale pre zmenu prežitie ľudského druhu ako takého? A tá predposledná časť, aj keby nebola zakonečená spomínaným trapasom medzi Stárkovie dievčatami, bola proste nuda, ukrutná, a počas bitky neprehľadná. Strašne ma týmto sklamali. Začiatok s pomstou Cersei bol fajn, atmosféra prichádzajúcej zimy (vojny) tiež, aj rodinné stretnutia po rokoch, a moc moc pekná bitka v závere štvrtej epizódy, jedna z najlepších v rámci celého seriálu. Ale občas je tých nezmyslov už príliš, občas smerujú akurát k urážke divákovho intelektu, a oproti druhej najslabšej časti skladačky (S05), mieria ešte o úroveň nižšie. Osobne mám najradšej prvé tri série, potom štvrtú, šiestu, ôsmu (?), piatu, a tomuto tu z posledného miesta nemôžem teda napariť viac, jak nejaké posraté dve a pol hviezdy. (18.03.2020)

Siedma sezóna jednoznačne potvrdila prečo je Game of Thrones najveľkolepejším seriálom všetkých čias. Zdôrazňujem: SERIÁLOM. Od bežných televíznych štandartov má však GoT už dávno poriadne ďaleko a ponúka nám zážitok, za ktorý by sa nemusel hanbiť žiadny historický veľkofilm. Až na pár nelogicky rýchlych presunov, ktoré však musím tvorcom, či chcem, či nechcem, odpustiť, nemám predpslednej sérii absolútne čo vytknúť. Dej smeruje veľkými krokmi do finále a každému je jasné, že záver bude gigantický... 95 %!! (11.02.2018)

Hra o trůny se změnila. Místo pomalého taktizování a politikaření je tu otevřená válka na více frontách, zatímco košatící se dějové linie se zase sbíhají dohromady. V prvních řadách spousta zdánlivě zásadních motivů vyšuměla do ztracena a mnoho dějových linií bylo ukončeno násilně nejen doslovně, ale i vypravěčského hlediska. Teď si můžeme definitivně oddechnout, že se to samé nestane s celým seriálem, protože tady se už zúročují roky bohaté expozice a konečně se naplno dojde na spoustu dříve jen naznačovaných událostí. Při plánování řady už Benioff s Weissem nezestručňují Martinovy tisícistránkové knihy, ale naopak rozvádějí jeho poznámkové bloky. A byť to seriál v některých ohledech neskutečně nakoplo, v jiných mu to zase ublížilo. Některá strategická rozhodnutí není prostor pořádně probrat ze všech stran a pak se do nich snadněji strefuje, nepochybuji že v knize by stejné fungovalo lépe. Opravdu nemám problém s tím, že když se postavy potřebují jednoduše dostat z bodu A do bodu B (v kontrastu s putováním během něhož dochází k charakterovému vývoji), tak že to netrvá deset dílů. I když je na pár místech (opravdu jen pár) by skutečně neuškodila trochu lepší dramaturgie co se týče vzájemné chronologie různých dějových linek. Co ale utrpělo, je v některých případech přeci jen přílišná schematičnost vztahového vývoje (Jon/Dany, Sansa/Arya), protože to prostě do pouhých sedmi epizod všechno narvat nešlo. Je trochu smutným paradoxem, že dřív nebyly peníze na příliš scén s digitálními draky, teď už zase nejsou peníze na víc dialogů drahých herců. Příliš nechápu stesky na „studené“ epizody a absentující emoce, já je totiž až na vzácné výjimky viděl prakticky všude. I když ne všechno při smrtícím tempu patřičně vyznělo, mrazení v zádech i upřímných obav o postavy jsem si užil až až. Draci a armády nemrtvých, Dothrakové v Západozemí, původ Jona Sněha, opětovná shledání ztracených příbuzných nebo setkání a zajímavé dialogy postav, jež si ještě loni snad nemohly být vzdálenější. Všechno to jsou divácké laskominy. Jen bych je neoznačoval za fan service, ostatně to není jako kdyby tvůrcům došly předlohy, a tak dopsali nové epizody podle teorií a diskuzí na internetových fórech, ale k tomu všemu sám G.R.R. Martin celou dobu směřoval (jen mu to bohužel trvá asi tak o pár dekád déle, než by mělo). Srdce fantasy fanouška stále plesá. (03.04.2020)