Hra o trůny - Série 8

Poslední řada dopadla, jak dopadla. Mnoho lidí bude zklamaných, ale já to tak černě nevidím. Tempo mohlo uvolnit, trošku se ta závěrečná řada roztáhnout, vysvětlit trošku více nějaké detaily, které stále chybí vysvětlit, ale i tak se GoT rozloučil na úrovni. Není to sice s grácií, jak každý očekával, ale co se dá dělat. Možná nejslabší série, možná druhá nejslabší série, to nevím, každopádně do těch fantastických zbývá kus cesty, přesto jsem očekával větší zklamání dle hodnocení, ohlasů a podobně. Možná také mé očekávání po takové době opadlo, takže nakonec se loučím s GoT spokojený. (13.04.2020)

5/10. Nezvládnutý konec kdysi špičkového seriálu, jenž neměl obdoby. Scénář takřka neexistuje, postavy zahazují svůj dosavadní vývoj (naopak získávají lobotomii a klišé dialogy) a vše se žene kupředu bez špetky smyslu a emocí. Po technické stránce měl tento fenomén mnohem, mnohem silnější řady a já absolutně nechápu, jak se to mohlo takhle šeredně rozpadnout. Šíleně mě to mrzí. (20.05.2019)

První dva díly svedly všechny relevantní postavy na Zimohrad a nechaly (je) důkladně pocítit nervózní ticho před bitvou s nemrtvými, ve výsledku sice tmavou, nepřehlednou a takticky pofiderní, přesto intenzivní a zmatkem na bojišti o to víc vtahující. Tryzna nad padlými pak neměla dlouhého trvání, protože se spěšně (= lehce uspěchaně) zamířilo do Králova přístaviště vyřídit si účty se zrádnou Cersei. Když jsem si už myslel, jak vše směřuje ke "šťastnému" konci, stalo se něco děsivě masakrálního, co mne zcela uzemnilo (a rozhodně k tomu nedošlo zčistajasna, náznaky se objevovaly dlouho předtím a jednání dotyčné vůbec nepovažuji za zkratkovité, natož z "prstu vycucané"). Finální, 73. epizoda pak v nostalgickém, hořkosladkém ladění pomalu, důsledně i důstojně uzavřela osudy přeživších, včetně nečekané volby nového krále. Co říct víc? Za mne naprostá spokojenost. Nenechal jsem si 8. sérii zkazit pozérskou vlnou neopodstatněného hejtu a vysloveně si ji užil, tvůrci (režie, výprava, triky, herci, scénář, hudba) mě dokázali překvapit, potěšit, šokovat i nadchnout a velkolepou 10letou cestu (prozatím) největšího seriálu všech dob zdárně uzavřeli (na těch 6* ale ne :-)). (27.05.2019)

Od finální řady Hry o trůny každý zdaleka nedostal to, co očekával (podle posledních statistik je těchto již lidí přes milion, a ohání se na internetu jakousi legrační peticí). Jenže to je holt věčný úděl všech komerčně úspěšných příběhů napříč všemi spektry lidské zábavy a trávení volného času, ať už jde o seriály, filmy, knihy, hry anebo třeba hudbu. Je pak na jednotlivci, jak se s prezentovanými tvůrčími vizemi sám za sebe popere, a nakolik se mu tyto takzvaně trefily do momentální nálady (čti osobních preferencí a psychického rozpoložení). Co už ovšem šestidílnému závěru bezpochyby nejrozmáchlejšího televizního seriálu všech dob (!!) nikdo a nikdy neodpáře, a musí chtě nechtě přiznat, je monumentální příběhová nosnost a její emocionální dopad na generace a generace fanoušků, kteří v epizodickém Západozemí dobrovolně prožili své ať už neveselé, anebo o to šťastnější divácké životy. Protože příběh je ta nejsilnější věc na světě. (20.05.2019)

Příliš překotné a scenáristicky nezvládnuté. Ukazuje se jen to jak moc je čas, který tomu Martin věnuje důležitý. Ty části, kdy tvůrci doženou už vymyšlené kusy předlohy kvalitativně tak vyčnívají až mě mrzí, že jsem nepočkal na knížky. Závěrečné vyhrožování svobodou se kříží s vysmíváním se demokracii a poselství o konečném nastolení statusu quo je i jediným realistickým východiskem. Uspokojivý závěr nedostavěné cesty. (20.05.2019)