Katka

Již před časem jsem viděl Katku, jak bojuje s drogami, tak mě zajímalo, jak to s ní dopadlo. Bohužel i přes fandění se z toho nedokázala dostat. Ani to, že má dceru jí nepomohlo se z této pasti vyhrabat. Dostala několik šancí, ale její závislost byla bohužel silnější. No, každý je strůjcem svého štěstí... Dokument během let dokázal zachytit rozpad osobnosti. Toto by se mělo pouštět už na základních školách jako výchovný prostředek. Možná by to odvrátilo alespoň část mládeže od braní drog. (30.06.2011)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Třeštíková nám ukázala možná až moc... Neřikám, že je to špatný dokument, ale takových je tu spousta, vždyť ti lidé si za to můžou z větší části sami. Vlastně by se celý dokument dal zkrátit na dvě fotky, ona předtim, ona potom. Hlavně z těch Katčiných keců jsem byl už otrávenej, pořád to samé "Jdu na detox" "Nevydržela jsem to, musela jsem si šlehnout." bla bla bla. Takových holek, kluků je kolem nás spousty, jen jedna se nechala nafilmovat. Btw. co z toho vlastně vůbec měla? Peníze? To by si měla Třeštíková nafackovat, že jí dává na drogy. A pokud ji za to nedala nic a Katka chtěla jen ukázat lidem co z nich udělají drogy, tak je ještě hloupější, než doopravdy je, mrzačit sebe pro informovanost druhých. 40% (07.03.2010)

Drogy jsou špatné, áno. Ale ony opravdu jsou špatné, a tady je to výborně vidět. Bohužel se nám tu tluče výpovědní hodnota a reálnost s "uměleckou nutností" vyfiknout po těch letech práce celovečerní dokumentární film. Osobně mi daleko víc vyhovoval o skoro dekádu starší hodinový kus s titulní Katkou, a myslím si, že i pedagogům by lépe posloužilo něco kratšího a samozřejmě zbavené těch poetických scén, kde se nafrčená "hrdinka" cachtá v potoce a vypadá, že jí nic nechybí. Nebude to sice tak umělecky hodnotné, ale rozhodně to bude výchovnější. Nesdílím názor, že by se fetkám mělo pomáhat a měly by se dělat terapeutické skupiny a metadonová centra, a film Katka mi potvrzuje, že se nepletu, když si myslím, že tahle opatření jsou naprosto neúčinná. Kromě "práce" s tímto mým přesvědčením ve mně ale film nevzbudil nic jiného než zuřivost z neschopnosti systému stanovit někde čáru, kde se řekne dost, a s takovou existencí se přestane jednat jako s chuděrou matkou, která se chce dostat ze sraček, ve kterých si tak pěkně smířeně chodí nějakých deset let. Ono to totiž stejně jako na sto pokusů předtím kupodivu nevyjde ani na ten stoprvní;) A mrně nemůže k adopci, protože se maminka po telefonu zajímá, jak je na tom. Ono to tedy nakonec dopadne, ale stojí to spoustu lidí spoustu úsilí (což vidíme jen v textové poznámce), a přitom se nabízí jednoduchá řešení. Ale to máte fuk, Katka je prostě dokument, a má vzbuzovat kontroverzi a podněcovat diskuze a nevím co ještě. Nedokážu objektivně posoudit uměleckou hodnotu, a nemám pocit, že bych byl nějak emocionálně vydírán, protože je mi titulní postava na základě mého vlastního přesvědčení úplně volná. Je to prostě další "šokující, naturalistický, zdrcující" dokument z okraje společnosti. Ale co se autorka snaží říct, to opravdu nevím. I o tom se totiž dá diskutovat. Respekt k časosběrnému fanatismu a 60%. Sbohem a šáteček, víckrát se neuvidíme. Tedy pokud se té trosce nebude dařit držet při životě dalších deset let...to už ale bude zase jiný příběh. (25.08.2011)

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)