Indiana Jones a Nástroj osudu

Jedna z nejlegendárnějších sérií vůbec, kterou jsem jako malý nesčetněkrát točil na VHS konečně došla ke svému finálnímu zakončení. Už u 4 byly velké obavy o to, jestli na to Ford již není příliš starý, u pětky už ten zřetel není, slavnému herci již je 80, ovšem filmaři s tím umí celkem dobře pracovat a on má zkrátka výborné charisma, v tom problém není. James Mangold plně chápe tuto frančízu a ví, kde zabrnkat na nostalgickou strunu, ovšem buď je již tento koncept přežitý, nebo už zkrátka nestačí to, co před 30-40 lety. Mangold je výborný režisér, ovšem tento film se po cca 2 hodinkách vyčerpal, akce bylo stále dost, ale už moc na jedno brdo a nebýt skvěle vymyšleného finále, které mě opravdu zajímalo, šel bych na 3*. Vlastně to stačí, jen to prostě není pecka, která by se zásadně zapsala do dějin kinematografie jako původní trilogie. Sbohem Indy. (01.07.2023)

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)

No furt je to ten starej dobrej Indy, Mangold ma nakoukano, takze sem cpe presne to, co maj fanousci radi a co od Indiana Jonese ocekavaj, ale uz to tak nejak nema to svoje kouzlo.  Akce je fajn, ale nic, co by clovek nevidel v ostatnich dilech, triky az na par drobnosti bez problemu, pribehove taky vicemene navrat ke korenum, i kdyz vic samotnyho hledani "pokladu" by neuskodilo. Ford na to ve svym veku porad ma, i kdyz unava na nem krapet videt je. Problem je, ze by k sobe potreboval nekoho lepsiho nez Bridge, ta je totiz fakt na pest a celou dobu me silne srala, jak samotna herecka, tak jeji postava. Prekvapive i Mikkelsen je naprosto o nicem, naprosto nezajimava postava a fakt hodne slabej zaporak. Tentokrat je i krapet slabsi hudba, krome ty jedny ilonicky skladby tady vlastne nic moc zajimavyho nezazni. Urcite se nejedna o zadnou tragedii, furt je to fajn dobrodruznej film, kterejch se dneska uz moc netoci, ale zaroven se jedna o nejslabsi dil, kterej jako rozlucka s postavou moc nefunguje a zaver je vylozene debilni. (05.11.2023)

Legendární filmová značka s neohroženým archeologem se vůbec nemusela vracet. Hlavně současné diváctvo slavného archeologa s kloboukem a bičem „skoro“ nezná, takže prvním přešlapem bylo nacpat do loučení s populárním hrdinou a neschopnými nácky takové prachy. James Mangold pětku zahajuje v roce 1944 velkolepou honičkou, která vyznívá hezky svižně a s fajn atmosférou, vzápětí přijde časový skok a máme tu ubrblaného a znaveného chlapíka, který působí lehce odevzdaně, a tak nějak v poloze, kdy o něj nemálo fanoušků nestojí. Není to vyloženě zlé, ale někdejší nezaměnitelné kouzlo je pryč, celkový feeling zrovna tak. Zřejmě se po první trilogii nemělo tak dlouze otálet, fouknout tam čtyřku a léta páně 2008 to celé uzavřít. Soudě podle ohlasů i tržeb totiž tenhle dobrodružný žánr „nikomu“ tak úplně nechybí. Ale to vůbec neznamená, že by Harrison Ford nějak zklamal. Naopak. Chemie s jeho kmotřenkou Phoebe Waller-Bridge funguje, ač teda tahle Potvora umí mnohem víc. Výsledek je (místy) dynamický i nostalgický a nechce být jen dalším rutinním pásovým produktem Hollywoodu, ale v mnoha směrech to holt chtělo víc péče, protože je „cítit“ přepisování scénáře, přestříhávání, nevyrovnanost tempa i jakási recyklace ingrediencí, které jsme měli tak rádi. (06.10.2023)

Kdo minule rozdýchával létající talíř, tomu může na konci pátého Indyho nepěkně zaskočit, ovšem pro mě byl právě konec možná tou nejzajímavější částí. Film rozhodně není špatný, ale citelně, zásadně mu chybí tvůrčí vklad Stevena Spielberga. Nechci říct, že by Indianu Jonese nemohl točit nikdo jiný než on, ale nemůže ho nejspíš točit někdo, kdo to neumí udělat zábavně. Spielbergova vize, nápaditost, smysl pro napětí i pro humor, schopnost promyslet scény do nejmenších detailů a podat je přehledně... Nic z toho James Mangold bohužel asi (tak dobře) nedovede. Spielbergovskou atmosféru se snažil navodit hlavně ve výborné úvodní scéně (v níž digitální Indy, ročník 1944, vypadá takřka bezvadně, ovšem hovoří o desítky let starším hlasem a když se v jednom záběru rozběhne po střeše vagonu, je animovaný skoro jako Woody z Toy Story), a pak už spíš ne. Ne že by se na to nedalo dívat, ale nedívá se na to s tím úsměvem. A odlišný přístup je znát i na práci s výbornou hudbou Johna Williamse, která je u Spielberga obrazu rovnocenným partnerem, zatímco tady ho spíš podpírá. Celou dobu jsem si zkrátka říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby tenhle film režíroval Steven Spielberg. Vzpomínáte si na tu ani ne pětiminutovou scénu z Království křišťálové lebky, která začíná rvačkou v baru a změní se v auto/moto honičku na silnici a v kampusu? Vlastně ani jedna scéna z Nástroje osudu není tak dobrá, a to je děsná škoda, protože jinak je tu všechno, co tu být má. Harrison Ford pořád hravě prodá každý pohled, každou suchou hlášku, každou emoci, Phoebe Waller-Bridge je kouzelná, Mads Mikkelsen je sice asi nejslabší záporák ze série, ale když ona ta laťka byla tak vysoko... Nakonec nejdůležitější myslím je, že chci Indianu Jonese a nástroj osudu vidět znovu.____P.S. Napodruhé, když už člověk víc, co (ne)čekat, to bylo ještě lepší. Pořád ne skvělé, ale už bez velkých rozpaků. (29.06.2023)