Indiana Jones a Nástroj osudu

To jediné, co tenhle smutný pokus o maskování "natočili jsme to příliš pozdě" zachraňuje je překvapivá finální třetina, která sice nedostane emocionální dozvuk, jaký se nabízel, ale aspoň jde v něčem (pro sérii) o jedinečný moment. Zbytek nemá nic. Akce v ulicích postrádá spielbergovskou hravost a je moc CGI, dobové vtípky nejsou dotáhnuté (kosmonauti jsou fajn nápad, ale Indy kolem nich projede a... to je všechno), záporáci matní a nedostatečně démoničtí a Phoebe Waller-Bridge bohužel ve své roli nenašla balanc, aby byla současně spratek i sympatická. Paradoxně se mi líbil úvod, protože z něho aspoň trochu Indy dýchl (až na to hopsání po střeše vlaku) a samotný závěr nějakou tu emoci vykřesal. Ale vše mezitím mi jen připomínalo, že k téhle sérii se filmaři prostě vrátili příliš pozdě a na rozdíl od čtyřky už tu uvěřitelně nereflektují Fordovo stárnutí. Podobný průšvih (pro odkaz série) jako pátá Smrtonosná past. 50 % (11.10.2023)

Legendární filmová značka s neohroženým archeologem se vůbec nemusela vracet. Hlavně současné diváctvo slavného archeologa s kloboukem a bičem „skoro“ nezná, takže prvním přešlapem bylo nacpat do loučení s populárním hrdinou a neschopnými nácky takové prachy. James Mangold pětku zahajuje v roce 1944 velkolepou honičkou, která vyznívá hezky svižně a s fajn atmosférou, vzápětí přijde časový skok a máme tu ubrblaného a znaveného chlapíka, který působí lehce odevzdaně, a tak nějak v poloze, kdy o něj nemálo fanoušků nestojí. Není to vyloženě zlé, ale někdejší nezaměnitelné kouzlo je pryč, celkový feeling zrovna tak. Zřejmě se po první trilogii nemělo tak dlouze otálet, fouknout tam čtyřku a léta páně 2008 to celé uzavřít. Soudě podle ohlasů i tržeb totiž tenhle dobrodružný žánr „nikomu“ tak úplně nechybí. Ale to vůbec neznamená, že by Harrison Ford nějak zklamal. Naopak. Chemie s jeho kmotřenkou Phoebe Waller-Bridge funguje, ač teda tahle Potvora umí mnohem víc. Výsledek je (místy) dynamický i nostalgický a nechce být jen dalším rutinním pásovým produktem Hollywoodu, ale v mnoha směrech to holt chtělo víc péče, protože je „cítit“ přepisování scénáře, přestříhávání, nevyrovnanost tempa i jakási recyklace ingrediencí, které jsme měli tak rádi. (06.10.2023)

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)

Indy je zpět!? Prvních 30 minut, jsem i přes podivný obličej měl pocit, že tohle bude fungovat. Postupně se ten pocit vytrácel. Nové i staré postavy jsou celkem fajn, hlavní záporák by mohl být výraznější. Celý problém však spočívá v tom, že moderní blockbustery jsou extrémně dlouhé a třeba i tady to rozhodně filmu neprospívá. Závěr je obdobný (a zábavný) úlet, jako u Křišťálové lebky, ale ta měla aspoň pevnou ruku pohádkového kouzelníka Stevena Spielberga, který je stále tak o několik pater lepší režisér než James Mangold. Pro všechny zúčastněné jsem rád, že Indy dokončil svojí cestu a i když film není žádná pecka, rozloučil se několika zábavnými momenty a může odejít do důchodu. Jsem rád, že jsem to viděl a byl u toho, ale vracet se rozhodně budu k prvnímu nebo třetímu dílu. (13.07.2023)

DĚJINY JSOU PLNÉ CHYB, DR. JONESI, JDE JEN O TO, ČÍCH. Rozporuplné, ale ne nelogické, jinak viz též Douglase. Mangold není Spielberg a čas nezastavíš. Každému je jasné, že Indy už nebude takový, jako dřív (ale je to vůbec možné?) a fakt si nebudu stěžovat na pár horších triků, není mi totiž čtrnáct. Snímek rozhodně není bez chyb, vnímám je, ne že je, no jo, ale při sledování jsem se zároveň bál, smál a byl jsem dojat. Nedá se svítit, zatím zkrátka hodnotím více srdcem než rozumem a předpokládám, že s pětkou to u mě bude jako s dílem čtvrtým - podumám si, zhodnotím pro a proti, dám druhé zhlédnutí a pak něco možná přehodnotím. (29.06.2023)