Recenzie (13)
Po dlouhé době jsem si zase dala asijské romantické drama o nemoci a umírání a bohužel musím říci, že Jomei ikkagecu no hanajome bylo z těch horších podobného typu. Chyba je především u hlavní dvojice, u nichž jsem mnohdy pochybovala, zda se vůbec mají rádi, a to jak kvůli scénáři, tak i kvůli herci a herečce. S hereckým obsazením celkově jsem příliš spokojená nebyla, protože nejen Nana Eikura, ale například i otcové obou z páru mi na mě působili ohromně nesympaticky. Taktéž mi připadalo nepřirozené, že začátek je tak odbytý, zatímco zbytek filmu, kde figuruje nemoc, je zbytečně natahovaný a pomalý a opravdu jsem pocítila radost, když se dostavila chvíle, která mě asi měla rozesmutnit, ale pro mě jen zvěstovala očekávaný konec. Bohužel obrovské zklamání. ()
Citlivé a smutné téma filmu jest, leč ukrutně průhledné a jasně dané je veškeré dění a každý jistě uzná, že pro film není nic dobrého, pokud divák již dopředu ví, jak se celé ty dvě hodinky budou vyvíjet a jak skončí. Tento kousek prostě ničím nepřekvapí, je příliš dlouhý a herecké výkony rovněž nejsou nic oslnivého. Každopádně již jeho existence je pozitivem, nadhazuje téma o němž by se mělo mluvit, takové věci se opravdu v reálném životě dějí. ()
Je to dosť dobrá romantická dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o mladej žene, ktorá dostane rakovinu, čo samozrejme ovplyvní životy jej príbuzných, ale aj priateľa. A kedže ju jej priateľ chce urobiť sťastnú, tak ju požiada o ruku. Tento príbeh ani nie je moc prepracovaný a pritom má niečo nad dve hodiny, ale ani chvíľu mi nepripadá nudný. Celý čas si plynie pomaly, ked´ si to tak vezmem, tak sa tu toho ani moc neudeje a hlavne nič, čo by mohlo prekvapiť, ale pekne sa na to pozerá. Môžu za to hlavne emócie, ktorých je tu plno a v druhej polovici už sú neustále. Hlavne celá svadba je po tejto stránke dosť silná. A našťastie nesklamú ani herci, ktorí sú všetci výborní, obzvlášť hlavná hrdinka si zaslúži pozornosť. Spokojný som aj s hudobnou stránkou. Dá sa povedať, že moje očakávani boli splnené. Nechcel som žiadne šokujúce zvraty a podobne, ale pekný príbeh s s dostatkom emócií vo východoázijskom štýle a tak som dosť spokojný. Objektívna kvalita filmu- 82%, film sa páči mne na 72% ()
Příběh podle skutečné události. Mladá dívka Chie Nagashima se seznámí s mladíkem Tarou, když omylem přijde na špatnou prezentaci a následně pobaveně odejde. Pak se oba potkají ještě v autobuse, od té chvíle neudělají od sebe ani krok a začnou spolu chodit. Později si on všimne, že s ní není něco v pořádku, naléhá, ať mu to řekne. Chie se mu přizná, že kromě její matky, co jí už zemřela, má rakovinu i ona. Že se to dozvěděla krátce po jejich seznámení. Děj se tedy soustředí na ně dva, jak se snaží strávit spolu drahocenný čas. Ačkoliv je tím pádem atmosféra ve smutném a bolestném tónu, srší z filmu hřejivý pocit něčeho smysluplného. Být tu jeden pro druhého. Dopřát si procházky na zajímavá místa, setkat se se svými kamarády, nevynechat příležitost k projížďkám na kole, diskuzi s rodiči. Brát to tak, jak byly karty rozdány. Něco po sobě zanechat, využít to na maximum. Třebaže je to už, vzhledem k situaci, opravdu velmi obtížné. Záběry umožňují poklidné tempo v krásných kulisách, s minimálním množstvím postav, kde je důraz kladen i na hudbu. A jak už to v podobných počinech bývá, čím blíže závěru jsou, tím vyhroceněji se jeví. Zajímavé je, že ke konci ještě následoval epilog. Neboť neponechala hlavní hrdinka nic náhodě, a i když prožila nezapomenutelné chvíle se svým milým, měla pro něj ještě připraveno poslední překvapení. To tak přispělo k ucelenému dojmu z díla, v němž exceluje pěkná Nana Eikura, která mně už oslnila v jiných rolích. Na začátku je citát od osoby, jíž je film inspirován. Moc krásné konstatování. A v závěrečných titulcích lze vidět, jak vlastně doopravdy vypadala. Tu její fotografii tedy oceňuji. ()
Romantické drama podle skutečné události. To je sice fajn, ale pořád je to jeden z mnoha asijských filmů o nehynoucí lásce dvou lidí a následné tragédii, kdy jeden z páru má smrtelnou nemoc. A takových filmů jsem už viděla víc (i z korejských), takže se mi tak nějak začínají zajídat, i když žádný z nich vlastně nebyl špatný. Konkrétně Yomei Ikkagetsu no Hanayome je třeba určitě film nadprůměrný - má docela dobré herecké výkony a je dojemný v mezích, tak aby vysloveně netlačil na city, čehož si cením. Chci tím říct, že mi přišel o něco přirozenější než jiné tématicky stejné filmy. Takže zážitek pěkný, ale asi bych v nejbližších letech neměla vůbec chuť to vidět znovu. Silnější tři hvězdičky. ~(3,4★)~ ()
Zaujímavosti (1)
- Film je natočený na základe skutočného príbehu Chie Nagashimi, ženy trpiacej na rakovinu prsníka. (suhami)
Reklama