50/50

Přijemné, inteligentní konverzační drama, jež se snaží s nadsázkou a úsměvem zpracovat vážné téma. Svou dospělostí i vyspělostí lehce připomíná Lítám v tom, jen míra předvídatelnosti je vyšší - nějaké vybočení z očekávaného schématu by bodlo. Kombinace lehkosti a pozitivní energie (složka humoru) s dostatečnou vážností a relativní seriózností tématu (příběh působí pravdivě) je určitě největší devizou filmu... Přidejte sympatické herce, osobitý nádech, snadnou identifikaci s postavami a máte kvalitní podívanou zaručenu. 8/10 (13.12.2011)

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)

"Tvoja mama má muža s ktorým hovoriť nemôže a syna, ktorý s ňou hovoriť nechce..." Skutočne som asi nevidel veselší film na tak smutnú tému. Výborne som sa bavil a v jednom momente som začal uvažovať, kde sa dajú kúpiť tie "usmievavé koláčiky". S. Rogen je ten kto tu chrlí vtipy a Lewitt sa so situáciou vyrovnáva po svojom, berie to triezvo a vie, že jeho šance na život sú skutočne 50/50. Nebol som si istý ako operácia v závere dopadne, nálada je kolísavá, preto to mohlo dopadnúť akokoľvek. Celý film je zvláštnou ale fungujúcou kombináciou optimizmu a pesimizmu , ktorá vás zaručene dostane. Či vás pobaví alebo dojme si netrúfam odhadnúť. Je to 50/50. Film 80%. (06.02.2016)

Film, který mi po dlouhé době nerozházel moč a uchopil mě opravdu pevně za srdce silou 120.000 Newtonů. Na konci jsem se přichytil, že jsem se konečně dočkal filmu s lidským příběhem, který mi rozmazal řasenku. Nejpohodovější drama , které jsem za rok 2013 viděl. Levitt v roli tenisáka, parádně fungující chemie přátelství s Rogenem, uštěkaná přestarostlivělá matka a čerstvě vyštudovaná doktorka zvládli utáhnout vynikající drama s prvky komedie. (02.12.2013)

Vtíravé, neobjevné, tak trochu šablonovité, jdoucí předem vyznačenou cestou, ale i tak zatraceně fajn. Co jsou tři týdny bez sexu a několik měsíců bez orálu oproti tomu, když sedmadvacetiletému Adamovi, který poctivě recykluje, lékař oznámí, že má nádor? Drtivá většina tvůrců by z toho udělala kapesníkovou show pro přestárlé divačky, lidé kolem režiséra Jonathana Levina nevydírají, nenabízí uplakané scény (jasně, pár jich být musí) a když už trochu zabrnkají na divákovy emoce, vyplní další minuty nezastavitelně hláškujícím Sethem Rogenem, u kterého jsem ocenil hlavně fakt, že se na scéně vždy objevuje nenásilně a tak nějak se to vždycky hodí. Přesná je i roztomilá Anna Kendrick, která na sebe i vedlejší rolí strhne pořádnou pozornost, legendární Philip Baker Hall nebo nestárnoucí a stále skvělá Anjelica Houston. Snímku ale dominují psí oči Josepha Gordona-Levitta, který film od filmu roste. 50/50 je holt obyčejný film s jasným vzorcem, pronášející malá životní moudra. Ale to vůbec nevadí, zvlášť, když zase po delší době vidíme postavy, které dýchají stejný vzduch jako my. Navíc za scénářem stojí Rogenův kamarád Will Reiser, který sám s rakovinou bojoval. Měl jsem chuť si to dát znovu (nebo si aspoň sednout na Adamovo kanape a sledovat, jak to s nimi bude dál) a věřte, že to se mi moc často nestává. 50/50 je prostě přesně tím filmem, kvůli kterému milerádi obětujeme průměrně dvě hodinky svého času tomu zázračnému celuloidovému pásu!! Těsně pod vrcholem, uvidíme, co se bude dít napodruhé.. (31.12.2011)