Wolverine

Vnitřní temnotou duše, zmítanou démony chybějících vzpomínek na vlastní minulost, si musel projít další komiksový hrdina. Nahozeno je to skvěle, Rosomák proti nevyzpytatelné yakuze nejde úplně tradiční komiksovou cestou, ale spíše se proplétá složitou mafiánsko-politickou sítí, za kterou by se nemusel stydět kdejaký agent-analytik CIA v terénu. Plus mu chybí zásadní schopnosti. Problém nastane v momentě, kdy adamantiové drápy protnou kůži, aby naporcovaly zlodušské pohůnky po desítkách. Hugh Jackman se může tvářit sveřepe sebevíc (a že se jenom můžeme utvrzovat o tom, že absolutně nikdo do žádné jiné komiksové role nezapadl lépe), ale když ho vyšlete do seriózní akce, působí to jaksi nepatřičně. Což je trochu tím, že oproti zbytku filmu je jaksi navíc, jen aby splnila požadavky blockbusteru. A samotná duševní pitva? Štkát nad tím, jak to parádně uměl B. S. je už nuda, ale i ten Matthew Vaughn to vlastně zmáknul lépe. Není to špatný film, jen by se rutinérským režisérům měly nechávat rutinérské komiksové postavy. (25.07.2013)

I povstal znukleovaný Worvalín a pravil: ,,načti si všechny ty komicky, jinak budeš mimo misku!" Však Kulyk neuposlechl briskně, ba naopak, zamyslel se s prstem v nose natolik, až si nehtovým lůžkem polaskal zrakový nerv, i takto mu odvětil: ,,neser a baf mě, šašku! Chci si jen tak polehávat a trávit to vaše pitomování po plátně." Spokojen byl gentleman, jenž rodovým jménem Kulyksson se zove. A to natolik prý, jak se traduje, že kdyby se ku konci dílo neproměnilo v nelogickou píčovinu, i čtvrtým hudlanem by jej po líci poceloval. (16.12.2013)

Ne, bolí to, ale nejde to ani tudy. Hood z Wolverina udělal generický věšák na klišé, Mangold ho zkouší převést do not moderního inteligentního blockbusteru, který pracuje s komorností, emocemi, realismem a mytologií postavy. Výsledek je strašně nevyvážený - prolog temný a vtahující, následuje prostřední část filmu, kde dominuje romance a Loganovo vnitřní usebírání. Tahle část je pomalá, klade důrazy na neexistující významy a v důsledku jenom opakuje to, co třeba Singer dokázal na nesrovnatelně menším prostoru více rozvinout. Kolik slov, kolik motivů, kolik okouzlených citací... a co z toho? Dutý bambus, Logan jako romantický hrdina potřetí. O finále už bych snad raději pomlčel, pokud jsem se do té doby utěšoval, že Mangold schovává trumf na závěr, mýlil jsem se. Jako by si někdo vzpomněl, že tohle je přeci komiksový blockbuster a mizerně semlel veškerou nelogičnost a nadsazenost do apatického vyvrcholení, které z rádoby-dospělého preludování dělá rozklíženou sonátu. Skřípe to. Skřípe akce. Skřípe humor. Skřípou drápy. Neskřípe Jackman, ale oni on tenhle dietní sushi ambient neokoření dost na to, aby na něj člověk rychle a bez provinilosti nezapomněl jako na zbytečnost. Na rozdíl od ostatních Marvelkovek tady naprosto postrádám koncepci, oba spin-offy jsou tonálně mimo hlavní sérii a nevytvářejí nic koherentního. V důsledku strávíte dvě hodiny v kině kvůli tomu, abyste při potitulkové scéně frkli "Byl tenhle ošizený předkrm nutný? Noste hlavní chod!" (25.07.2013)

Dávam "až" 60%, ale nedávam ich rád, lebo Jackman už zďaleka nie je taký dobrý Wolverine, ako bol v X1 a X2 (hoci kondičku má neporovnateľne lepšiu) a scenár je v podstate dosť hrozný. Na strane druhej filmu dosť pomáha nielen zaujímavá potitulková scéna, čo je pravdaže v skutočnosti len taká drobnosť, ale hlavne mu pomáhajú dobrí herci, japonská atmosféra a vcelku vydarené akčné scény s výnimkou prehnane trikového a tým pádom nudného finále. Je to každopádne určite o čosi lepšie a znesiteľnejšie, ako extra hlúpa jednotka. Čo sa ale akčných scén týka, súhlasím s názorom, že k postave ako Wolverine (= nezabiteľný zabijak s adamantiovými pazúrmi, ktorými REŽE A BODÁ svojich nepriateľov) patrí krv. Nestotožňujem sa s názorom, že len krv robí akčnú scénu dobrou. Veľakrát prehnaná krvavosť je skôr kontraproduktívna. Ale proste k tejto postave krv patrí a preto sú čudné scény síce nie zlé, ale dosť čudné (počujete, ako kov seká ľudí na kusy, ale nevidíte to). Zvláštny hybrid. (15.11.2016)

Sympatický zmutovaný pomstychtivec je zpátky. Moc dobrých zpráv sebou ale nenese. Další lákadlo Marvelu totiž zřejmě udělalo chybu hned na samém začátku – do režisérského křesla nechalo usednout Jamese Mangolda, chlapíka, který dokázal tu a tam i překvapit, povětšinou ale platícího za obyčejného rutinéra. Moc se ostatně nečinili ani scénáristé. Ještě, že chlapíka s vysunovacími drápy stále hraje charismatický Hugh Jackman, který po oscarovém závanu v přezpívaných Bídnících znovu nasadil drsnou image, zašel párkrát do posilovny a dál magnetizuje dějem lehce otrávené diváky. Velká škoda, že scénárista ignoruje jeho potenciál a do cesty mu staví prapodivné překážky. Už jen tu, která ho každou noc budí. Hlášky taky zřejmě nechal pod polštářem, ty z jeho úst vycházející se hodí spíš do slovníku nějakého puberťáka. Ostatně jako videohra, kterou válí o přestávkách ve škole, působí i skrz naskrz digitální rvačka na střeše tokijského rychlovlaku. Další akční sekvence navíc za řeč ani moc nestojí. Přitom nezačínáme vůbec zle – při bombardování Nagasaki. I další nádech a možnosti Tokia a jakuzy nevypadaly vůbec špatně. Jenže do všeho jakoby mluvily veškeré ty producentské mantinely okolo – „krev raději téměř vynecháme, tohle tam raději vůbec nenecháme a tohle musíme osekat, to už je příliš.“ Z asijských tváří překvapí nová krev ve dvojím podání – filmem netknuté Tao Okamoto a Rila Fukushima. První jmenovaná coby nadmíru sličná dědička průmyslového impéria Mariko, se trápí skrze snoubence, kterého nemiluje a milého z dětství, kterého asi miluje, aby mohla hupsnout do postele vyhřáté Loganem. Výsledek prostě neví, čím chce být – a koho a jak chce vlastně pobavit!! (18.08.2013)