Bouřlivé pondělí
Stormy Monday
Réžia:
Mike FiggisScenár:
Mike FiggisKamera:
Roger DeakinsHudba:
Mike FiggisHrajú:
Melanie Griffith, Tommy Lee Jones, Sting, Sean Bean, James Cosmo, Heathcote Williams, Mark Long, Alison Steadman, Al Matthews, Bill Fellows, Nicholas Lumley (viac)Obsahy(1)
Brendan přijíždí do Newcastleu jako nezkušený mladík, ale díky své drzosti rychle sežene práci údržbáře v podniku jednoho z místních kápů, Finneyho. Je to napjatá doba a tak se Brendan rychle vypracuje na důležitější posty a začne být pro svého šéfa doslova nepostradatelný. Všechno se zkomplikuje ve chvíli, kdy do města dorazí i Finneyho největší konkurent, Cosmo. Brendan se totiž zamiluje do jedné z jeho holek a odmítá si připustit, že by tenhle vztah mohl být cestou do pekel. Snímek Mikea Figgise z roku 1988 je poctou žánru noir a může se pochlubit především hvězdným obsazením, které zahrnuje Seana Beana, Tommy Lee Jonese nebo Melanii Griffith. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Utahaný film pro pamětníky s příšernou " polskou" muzikou, nazývanou zde jako free jazz. Jazz mi nevadí a i když se o něm říká, že si každý muzikant hraje to svoje, tak tady to platí na 100%.Hymna USA podaná v tomto stylu? - chvíli jsem váhal, zda je to jen legrace,nebo provokace. Film jako takový je neuvěřitelně rozvleklý, noir atmosféru jsem v tom moc nenašel, Figgise mám ale rád, například z jeho ranného období " Vnitřní záležitost ", která vznikla 2 roky po a která stejně jako Bouřlivé pondělí má stejných 62% ? Podle mne to sedí tak pro tu Vnitřní záležitost, ale tady - s bídou tak 30%. Na druhou stranu příjemný pohled na to, jak byli všichni mladí. ()
Mírné rozpaky ve mě vyvolal tento film. Ne že by neměl nakročeno k dobrému výsledku. Bylo tam i několik hodně zajímavých scén. Ale jako celek to na mě působí trochu naivně. Aneb čistá lovestory z prvního pohledu, která dokresluje rádoby mafiánské praktiky místních borců z Newcastlu, i nově přiševších. Brendan (Sean Bean) najde práci jako uklízeč v jazzovém klubu, ale při svém štěstí je u všeho důležitého. Svou neodbytností je spouštěstím mechanismem násilných událostí. A navíc potká Kate (Melanie Griffith), servírku, která dělá šlapku pro amerického podnikatele Cosmu (Tommy Lee Jones), který si o sobě myslí, jak je tvrdý. Ale jakýkoliv pokus o hrubou akci v jeho prospěch končí fiaskem. A samozřejmě musí být i trochu zákeřný. A pak je tu Finney (Sting), místní šéf nočního Newcastlu, který má pořád čest a pro strach uděláno. Výsledek není nejcelistvější: mix, ve které nechybí tvrďáckost, hrdinská velkodušnost a zaslepená láska a tvrdohlavost. ()
Prvních 15 minut filmu je vizuálně velice působivých a slibuje mnohé. Pak se do popředí dostane přece jen už víceméně standardní příběhová konstrukce, kterou navíc sráží černobíle populární protiklad zlého amerického kapitalisty balancujího při prosazování svých zájmů na hraně zločinu (jedna z nejslabších rolí T.L.Jonese) a hodných Evropanů. Stále je ale na co se dívat, řada prvků vkomponovaných do děje (polský jazzový orchestr) je osvěžujících a udrží vás v příjemné směsi napětí a radosti z noir pojetí celé téhle záležitosti, a to až do konce, který si příměsí originality nezadá s předchozím. Poctivé 4/5. ()
Vpravdě "romantický thriller" aneb jedna malá čistá lovestory na pozadí jednoho velkého špinavého kšeftu... Nenápadná a přesto velmi nápaditá (d.m.s.n. i trošku zbytečně nedoceněná) filmová lahůdka (dle IMDb "Neo Noir ;-), se stylovými hereckými výkony - obzvláště pak brilantně >nehereckého< Stinga v roli mafiánsko-britsky konzervativního majitele jazzového klubu, kterému jde nevybíravými prostředky po krku jistý mafiánsko-americký velikopodnikatel s nemovitostmi a sny (velmi >uvolněný< T.L. Jones), kdy nakonec v hořkém výbušném finále zákonitě vše musí skončit jak bylo předurčeno - a s naučením, že podceňovat starousedlíky (a Brity!) se nevyplácí a ani za (americké!) prachy se nakonec taky všechno koupit nedá... Pomalu plynoucí (doslova autorský) film (kdy M.F. kromě režie a scénáře si složil k filmu i původní hudbu) se skvěle zvládnutou napínavou atmosférou, dokreslenou podmanivými exteriéry starého Newcastlu, kdy vše do sebe - díky výbornému scénáři i přes lehce složitou strukturu vyprávění - krásně a s elegantní nadsázkou zapadá. A navíc film doslova nasycený skvělou jazzovou a bluesovou muzikou - s nepřehlédnutelnou pikantní vložkou na bussines párty odehrané americké hymny, neskutečně zábavně interpretované jistou >v roli polskou (! ;-)< freejazzovou kapelou... :-) ()
Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1. ()
Reklama