Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V prosinci roku 1989 vstoupil mladý muž do dveří montrealské Polytechniky, v ruce měl pušku a toužil zabít co největší počet žen. Na své pouti po budově střílel ve jménu podivného antifeministického myšlenkového konceptu. Na těchto událostech založený film Denise Villeneuva není pouhou „rekonstrukcí" tragických událostí tehdejší doby, ale intimně laděným pohledem na hrůzu lidské krutosti skrze nazírání dvou protagonistů, kterým daný zážitek navždy změní život. Černobílá kamera pomalu pluje chodbami rozsáhlého komplexu budov, aby nejen sledovala nekompromisní řádění mladého vraha, ale také aby zachytila prchavé okamžiky posledních záchvěvů lidského života. (Zlín Film Festival)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (119)

C0r0ner 

všetky recenzie používateľa

Kdo by byl řekl, že se takové věci budou dít i v mírumilovné Kanadě? O pár set kilometrů jižněji je to sice tradice, ale na severu se lidi jen tak nestřílí. Nejenom, že to bylo skvěle natočené, ale Villeneuve především dokázal charaktery představit tak, že jim člověk fandil, což se mi věru často nestává. Akorát to nemělo moc svižné tempo. 80% ()

Spike17 

všetky recenzie používateľa

I když se v případě Polytechniky interpretační rámec (feminismus, politika, samotná událost) přímo vybízí, chci zde v krátkém komentáři shrnout několik svých stručných analytických postřehů týkajících se systémového uspořádání díla. Objevuje se (nejen) zde několik komentářů o tom, že film využívá dokumentárních postupů, což je vzhledem ke zpracovanému tématu logické. Zvolená černobílá textura by tento argument mohla podporovat, nicméně podle několika vodítek je zjevné, že neslouží toliko k zachování dokumentární autenticity, nýbrž k vyjádření stylistické příslušnosti k modernistickým tendencím Evropské kinematografie (využívání poskočného střihu, hrátky s úhly a již zmiňovaná zvolená textura). Vysoká stylizovanost je podchycována například i uspořádáním a rozostřením mrtvých těl, přičemž živé lidské objekty jsou v davových scénách pomocí střihu rozčleňovány na individuality, i když v rámci narativních kompetencí nemají žádný význam. Pokud se ovšem sleduje samotný jedinec (který není napřed vyčleněn z davu), stříhá se velmi málo a naopak kamera minimalisticky sleduje pohyb protagonisty (většinou se jedná o jednu ze 3 hlavních postav, jejichž subjektivizace je v systému důležitým aspektem). Vůbec nejzajímavější je ale práce s dlouhými záběry, a to nejen na úrovni tohoto filmu, ale i na úrovni kontextu tvorby autora. Pomalé kamerové jízdy sledující minimalistické narativní operace s téměř neutuchající melancholickou hudbou působí sice v artovém filmu skvěle, ale samozřejmě konvenčně. Kdežto soustavná práce s pomalou temporytmikou v rámci hollywoodské produkce již může vést k otázkám a touze po odpovědích... K tomu se váže ještě poslední poznámka a to ve spojitosti s kontrasty, které Villeneuve využívá a které opět podporují stylizovanost a vizuální dynamiku filmu: je to kontrast mezi násilím a krásou, resp. záběry, které sledují interiéry školy kontrastují se záběry, ve kterých sledujeme záběry na krajiny (rozlehlé, monumentální scenérie a záběry na ně ve velmi pomalém tempu).__ experiment ()

Reklama

HAL 

všetky recenzie používateľa

Bravurní kamerové cvičení... a to je tak všechno. Villeneuovy filmy mám hodně rád, ale tady snad pod tíhou námětu tápe jak v rozvíjení hlubšího společenského tématu na základě incelovsky antifeministické motivace vraha, tak v dokumentárním zachycení  samotné události, kdy v jeho podání mnohé situace působí spíš absurdně než že by měly syrový impakt (střelbu nikdo neslyší ve vedlejší místnosti?, chlap s puškou ve škole nikoho neznervózňuje?, ani náznak protestu před očividně plánovanou masovou popravou?). A druhá polovina kdy sledujeme jak se s tím pár postav psychicky vyrovnává, to už je vysloveně jen nudné a nezajímavě podané. 7/10 ()

Lachtaan 

všetky recenzie používateľa

Villeneuve si ve svých začátcích začal s filmem skrze v našich končinách absolutně neznámý, byť rozhodně drsný a neodpustitelný čin. Jeden magor, který se nemohl ani v nejmenším spokojit s existencí feminismu, se rozhodl obětovat i svůj vlastní život proto, aby ze světa sprovodil několik mladých nadějných vysokoškoláků, mezi nimiž se nacházelo množství žen, jež se rozhodly vydat kariérní cestou v doposud spíše mužském prostředí. Celému šílenému incidentu hodně přidává černobílá kamera a velmi řídký výskyt jakýchkoli dialogů. ()

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Snem každého podobně vyšinutého vraha je většinou publicita. Filmy, jako je tento, jim tento sen plní a navíc dávají motivaci dalším šílencům. Nejsem si jistý, zda se k podobnému snímku úplně hodí artový nádech. Podle mě moc ne. Film se absolutně nezanořuje do hloubky, nýbrž si spíše "vychutnává" poslední okamžiky některých aktérek, před odebráním se na věčnost. Pár momentů určitou sílu má, ale jako celek mě to spíše obletělo. Kdyby byla stopáž nepřátelštější, pravděpodobně bych šel s hodnocení ještě o stupínek níže. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. ()

Galéria (16)

Zaujímavosti (4)

  • Snímek byl natočen jak ve francouzském, tak i v anglickém jazyce. (s.e.p.p)
  • Snímek je založen na skutečné události z roku 1989. Pětadvacetiletý Marc Lépine tehdy na montrealské polytechnické škole zabil 14 lidí a dalších 14 zranil. (s.e.p.p)
  • Jméno útočníka není ve filmu nikdy zmíněno. V závěrečných titulcích je k jeho postavě odkázáno pouze pojmenováním "The Killer". (s.e.p.p)

Reklama

Reklama