Stalingrad

Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru.. (07.09.2011)

Jeden z nejlepších válečných filmů, co jsem kdy viděl. Nevím čím to je, ale zdá se mi, že nejlepší válečné filmy točí přeci jen Němci. Přesvědčili mě o tom v Pádu Třetí říše (který považuju za možná vůbec nejlepší válečný film) a teď to jen potvrdili. Joseph Vilsmaier jasně ukázal, že k natočení dobrého válečného filmu nepotřebuje monstrózní rozpočet nebo tuny digitálních triků (narážím na Nepřítele před branami). Po technické stránce zkrátka všechno funguje na jedničku. Herecky je to taky parádní, ale nejlepší je vskutku režie. Čím víc se blížil konec, tím více jsem dostával pocit, že jsem na potápějícím se Titanicu a když jsem si šel po filmu lehnout, tak jsem se ještě v posteli klepal zimou. Toť jen ukázka toho, jak moc na mě film zapůsobil. Jedna věc mě zde však totálně nasrala. A tou není nic jiného, než ořízlý obraz na českém DVD. Děkuji vám páni distributoři. (15.03.2010)

Pro mě to byla obrovská bomba a obrovské překvapení. Nechápu, proč není v informacích uvedena koprodukce ČR, protože polovina herců je českých. Dost tvrdý pohled do Stalingradu, tentokrát z pohledu Němců, který je díky lepšímu scénáři věrohodnější a uvěřitelnější, než třeba Nepřítel před branami. Ukrytý klenot svědectví o II. světové válce. 95% (25.07.2016)

První polovina je prakticky nekoukatelná a ve druhé se nejedná o nic výrazněji lepšího. Rozhodně bylo fajn nakouknout na válku i z druhé strany, tedy z očí těch zlejších, přičemž si nelze nevšimnout, že by se pohledy řadových vojáků, ať už jsou na kterékoli straně lišily. Z řadového vojáka totiž velmi rychle opadají veškeré naděje a ideály a nestará už se o nic jiného než o přežití. A po nějaké době už ani o to. Ve filmu jsou spousty pěkných myšlenek, ale nějak mi to celkově moc nesedlo. Místy jsem se dost nudil. Postavy mi přišly extrémně nezajímavé a hrozně monotóní. Zkrátka a jednoduše řečeno. Obsahově a myšlenkami je film skutečně na výši, ale extrémně pokulhává zpracování. Celkově nemohu dát více než 2*. (05.04.2014)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)