Nafukovacia panna

Koncept pomalého rozprávania podporovaný pomalými jazdami kamerou je zjavný od prvých minút. Nečakajte žiadnu prechádzku ružovým sadom, jedná sa o silnú existenciálnu drámu, kde sa rozpitváva pocit osamelosti a nezdolná túžba po teple ľudského srdca. V tomto zmysle sú azda najsilnejšie scény so starcom. (03.10.2010)

Hirokazu Koreeda opět přichází se sociálním dramatem, ve kterém se mu daří s jemností jemu vlastní až poetickým způsobem reflektovat problémy současnosti. Vyprávění skrze nafukovací pannu může zpočátku vyvolávat otázky o laciné podbízivosti, personifikaci tématu vyprázdněnosti a zbytečnému sexuálnímu podtextu, nicméně Koreeda k ničemu takovému nesklouzává. Nevolí cestu humoru, ale podává děj s vážností a nejen díky odzbrojujícímu hereckému výkonu Bae vdechuje nafukovací panně život a umožňuje divákovi, aby chápal veškerá její životní dilemata a dokázal se do ní vcítit. (09.05.2015)

Film o prázdné nafukovací panně a prázdnotě v našich životech a srdcích. Po předchozích filmech od Koreedy jsem se těšil a věděl, jak dobře dokáže reflektovat mezilidské vztahy v Aruitemo aruitemo osamělost v Dare mo širanai a sebezpytování životů ve Wandafuru raifu. Bohužel mi ale tento film zatím přišel jako jeho nejpovrchnější, přestože se s úspěchem vyvaroval předvídatelnosti a klišé moderních lovestory, bohužel ale za cenu nejasných motivů a konání hlavních postav. Mrzelo mě, jak málo se dalo vedlejším příběhům, které mě zaujali možná ze všeho nejvíce (hikikomori, přestárlá úřednice...). Stačilo je trochu lépe propojit s hlavním dějem a opodstatnit jejich význam; hned by se na to koukalo lépe. Byl jsem také zvědavý na hudbu od World's End Girlfriend... tentokrát se nepustil do výraznějšího experimentování a tak se filmem nesou melancholické melodie s jedním výraznějším motivem. Musím také pochválit Bae Du-na, která nafukovací pannu ztvárnila velice uvěřitelně. (27.03.2010)

Na pohled a poslech nádherný film, jenom je dost problém poznat, co jím chtěl básník říci. Vypráví o osamělosti, odcizení, o nutnosti mít (otevřené) srdce, ale kdyby o tom hlavní postava svým vnitřním hlasem občas nemluvila, z filmu to nijak nevyplývá. Jednotlivé scény jsou občas zábavné, občas smutné, ale ve větším celku jaksi bez pointy. Nafukovací panna ožije, začne pracovat ve videopůjčovně, zamiluje se a celé to dosti bizarně skončí. Snímek stejně prázdný jako jeho hlavní hrdinka. (14.01.2012)

Korejka Du-na Bae mě poprvé nadchla (ještě než mě nadchla podruhé v Cloud Atlasu) v téhle japonské brilantní hořkosladké a melancholické lahůdce. "Cože? Korejka v japonském filmu?" Ale ano, proč ne, ona... ona v něm skoro nemluví, ona v něm totiž hraje šuk... pardon, nafukovací pannu. Nafukovací pannu Nozomi, kterou jednoho dne zkrátka přestane bavit dělat jenom to, co obvykle takové... nafukovací panny dělávají, a rozhodne se podívat ven. Začne chodit do práce, učí se mluvit, poznává svět, a tak. Její páníček si toho dlouho vůbec nevšimne, takže má Nozomi spoustu zajímavých zážitků; jen si musí dávat pozor na ostré hrany. Pozoruhodný film - chvílemi úsměvný, chvílemi smutný, chvílemi k zamyšlení... a nádherně - ryze japonsky - zvláštní... (19.04.2014)