Votrelec ³

Po depresivně napumpované jedničce a akcí natřískané dvojce se třetí díl může pochlubit jistým druhem komornosti. Fincher je mistrem stupňované atmosféry a jeho pojetí celé ságy mi není až tak proti srsti. Nesnažil se jí rozpompéznit, přeplácat, ba naopak spíše zklidnit a víc zhororovatět. Stejně jako si mladík zabeďarovaného ražení patlá do vlasů kila gelů, pak tady se jak režisér tak scénáristi patlají v pokusech nezahanbit legendu. Sigurney a zvlášť to co s její postavou provedli se mi trochu právě tady nepozdává. Závěr sám o sobě taky zapříčinil to, proč trojka Vetřelce nikdy nemůže dostat plné hodnocení. Ty vesmírné potvory mi už taky nepřišly tak děsivé, spíš jen jako po zdech skákající splašený pejsánci. Není to zas úplný pohřeb série, ovšem taková smuteční mše to být může. Razí svůj styl, nekopíruje a to je moc fajn, ovšem než se něco vůbec podaří rozjet, tak to skončí. Je to tak mezi 3ma a 4ma hvězdičkama, ovšem proto, že tady se na půlky nehraje, tak dám 4ku. Jako thriller skvělé, jako sci-fi pokulhává a jako horor něco pro rozjezd. (18.08.2004)

Zde poprvé hrají v této kultovní sérii hlavní roli dva klíčové elementy. Tím prvním je samozřejmě neoddiskutovatelně Vetřelec samotný, druhým se stává depresivní a skličující prostředí spolu s morálkou a psychickými profily odsouzenců. Masoví vrazi, násilníci, pedofilové. Fincher už ve své prvotině odpadem skutečně nešetří a jeho kamerové eskapády (pohled očima vetřelce) už zde nabírají ty správné obrátky. Bohužel je zde monsutrum zase jen v jednotném čísle a navíc při celkovém záběru až otravně počítačové. Zde je oproti druhému dílu lehký downgrade. Atmosféra je však geniálně depresivní a hra se světly je naprosto geniální. Za zmínku stačí například nasvícení backgroundu při pitvě. Zvírazněné obličeje střídané krátce snímanými makrodetaily ostří skalpelu je neskutečně sugestivní. Rovněž vězňové mají působivě napsané charaktery a konec v podání Finchera celkem ani nepřekvapí. Rozhodně progresivní a nejpodivnější Vetřelec. (01.11.2003)

DIRECTOR´S CUT: spolu s Vetřelcem ³ už neplatí ono okřídlené: In space no one can hear you scream. Spíše se sluší zeptat: Bojíte se tmy? Temná zákoutí jedné vězeňské ocelárny sloužící jako neprodyšný labyrint chodeb, do něhož Ripleyová vpustila svého „milence“ bájného Minotaura. Díl od dílu se postava Ripleyové přibližuje k svému vetřelčímu předobrazu. Ale teprve ve třetím dílu je mu nejblíže, než kdy předtím. Ač události, odehrávající se na Fiorině 161 má dětská hlava kdysi nebrala, dnes už s větším odstupem chápu, že byly zcela nevyhnutelné. Režisérský sestřih je alespoň z mého pohledu úplně odlišným filmem. Komplexnějším, psychologicky nejpropracovanějším a z určité strany i možná nejdospělejším z celé série. I přes ne zcela kvalitní flirtování z CGI-morfem si pohrává chytře s atmosférou strachu z neznáma, kde nás Fincher provází svým klaustrofobickým lunaparkem v hlavě. Neoddiskutovatelně má jeho původní vize mnohem víc do sebe, než její okleštěnější a přímočařejší kinoverze. 9/10 (01.12.2009)

Čirou hrůzu nahrazuje tuctová příšera, mýtus a archetyp pošmourná psýcha postkatastrofických béček. Nevím, kde by se měl třetí Vetřelec odehrávat, ale vesmírná náboženská cvokárna je snad tím posledním, co bych si představoval. Jediné plus je samotný závěr, který se velmi správně snaží celou sérii ukončit. Bohužel, někdo tuhle snahu nepochopil a umožnil tak později vznik největšímu omylu v samostatné Vetřelčí sérii. Na tomhle postoji nemění nic ani o stupeň lepší režisérská verze. Vetřelec pro mě končí spolu s Giegrem. (04.04.2005)

Každý díl je jiný, co režisér, to unikát. A v tomto případě to platí víc než kdy jindy. Fincher opět zabodoval (jeho kouzla s kamerou jsou tu opět přítomna v míře vrchovaté...aby také ne, když má k dispozici zvířátko které dokáže lézt rychlostí ve všech směrech smrtící...vertigo 4ever, zdravíme hráče AvP:)) ... a H. R. Giger ostatně taky zaperlil, konečně uvidíme, že při vývoji Vetřelce je klíčová DNA hostitele (myšlenka, kterou naplno rozvinul až čtvrtý díl)... (23.03.2003)