Kdoví, kdy začne svítat

Pro mě trochu slabší, než první díl Zatmění všech sluncí. Galatíkovou v nápravnym zařízení dokonale převychovali, takže je teď papežštější než papež a pořád akorát opakuje, jak člověk musí bejt poctivej, atd... Když už to vypadá, že pan synátor dělá nějakou nekalou činnost a film by tim pádem moh dostat novej náboj, tak se najednou všechno vysvětlí a je konec. (14.09.2013)

I tentokrát inscenace stojí a padá na Věře Galatíkové. Její Jarmila Honcová se vrací z vězení. Rodina se zpočátku nechce tvářit, že stín matčiny viny na ni dopadá, ale postupně se odhaluje, že přeci jen ano. Ani tentokrát si rodina znovu, byť na jedinou sekundu, nepřipouští vinu. Vše je čistě na matce. Ta si za vinu klade nesoulad rodiny a nakládá si víc než je třeba. Bohužel je film ukončen lehce předčasně. Ve chvíli, kdy to vypadá, že syn také dělá nějakou botu a matce leccos vyčte je děj ukončen. Žádné další drama se tak nekoná, což je trochu škoda. Určitě by stálo za to napnout rodinné vazby ještě víc. (09.01.2022)

Pokračování inscenace Zatmění všech sluncí. Jarmila se vrací z výkonu trestu domů k rodině. Všichni na ni hledí tak trochu skrz prsty, v domácnosti všechno přestěhované, pravidelně tam dochází pohledná sestřenice. Navíc se Jarmile nedaři sehnat práci, a to ani s pomocí kurátorky. Dcera není spokojená v zaměstnání na poště a syn začíná podvádět, toulat se a lhát. (08.06.2020)

Herecké výkony parádní...jinak strašné temné socialistické téma plné paradoxů. V českém snímku byl vždy kurátor či kurátorka vrchol inteligence a chování, kolegové v práci podrazáci. Ve Francouzkých filmech byl vždy podrazák kurátor a kolegové z práce nejlepší kamarádi, tak nevím kde si tu pravdu vybrat. (02.09.2017)

Chápu, že hlavní postava v podání výborně Věry Galatíkové, chtěla za vším udělat tlustou čáru, na vše zapomenout a konečně žít, tak jako před tím. Vadilo mi, že všichni nenazývali vězení pravým jménem, ale říkali "tam" a že si to všechno otevřeně nevyřikali. Samozřejmě tenkrát byla jiná doba a kriminál byl tabu. Sama moc dobře vím, že se musí o složitých věcech mluvit a mluvit, i když někdy je to opravdu těžké. Ale, když spolu přestane rodina mluvit, tak to potom může dopadnout mnohem hůř, protože se všichni tak nějak bloknout a vytvoří si nepropustnou hráz, kterou se jakoby chrání před tím druhým. Mě se to samozřejmě hezky mluví, ale já opravdu řeším věci "face to face." (30.01.2012)