Baekyahaeng

Tak to je jeden z filmů, kde jsem viděla všechny žánry, které jsou nahoře vypsané, jak se postupně slily v jeden nádherný gejzír plný emocí. Smutek, láska, bolest, křehkost, ale i krutost, to vše je v Baekyahaeng harmonicky propojené a graduje v tragickém závěru, který jsem sice očekávala, ale i tak byl dechberoucí. A ačkoliv tomu úvodní část nenasvědčovala, protože jsem chvíli tápala v ději (přiznávám, že i v obličejích), tak na konci musím říct, že tak drsný, přitom krásný a strhující film s naprosto úžasnou hudbou jsem už dlouho neviděla. 90% (03.09.2013)

Nad nižším hodnocením ani nepřemýšlím. Úchvátila mě samozřejmě fantastická hudba a práce s ní. To jak ve správný okamžik zesilovala, jindy pouze dobarvovala rozhovor a stála v pozadí. Herecké výkony mě ani nepřekvapily, jelikož od těchto herců už to očekávám tak nějak automaticky. Spokojená jsem i s obsazením vedlejších rolí. A co je v tomto případě nejdůležitější, perfektní příběh. Nastupuje sice pomalu a nejistě, ale postupně sílí až k velkému finále. Všechno hezky sedí a nepříliš dramatickým způsobem překvapuje. To mám ráda. (21.11.2012)

Strašne pomaly rozprávaný film. Nie nudný, len si tým tempom obzvlášť pri twistoch podráža nohy, pretože kým prídu, tak už ste ich skrátka stihli odhadnúť. Tiež nerozumiem, prečo snaď 80 percent stopáže venuje detektívke, keď má (a chce) fungovať hlavne ako sociálna dráma. Scéna “pamätaj si moje telo” geniálna, myšlienka normálneho života za každú cenu tiež fajn, ale muselo by to byť inak natočené. 65% (04.11.2020)

Asi jsem čekal něco jiného, každopádně příběh se mě bohužel téměř nedotkl. První polovinu filmu jsem navíc tápal mezi postavami a jediný, koho jsem bezpečně rozeznal, byla stará (díky bohu ne doslova) známá Ye-jin Son. Samotný příběh vlastně ani nepřinesl žádnou jobovku, na kterou jsem tak toužebně čekal. Dle mnohých komentářů je tohle film roku a nevím co ještě. Hledám tedy v paměti a snažím se přijít na to, co mi mohlo utéct. Nic však nevidím. 5/10 (07.01.2013)

Son Ye-jin, Han Suk-gyu, soundtrack plny nadhernej klasickej hudby a mohutny prival emocii. Uz od prvych minut to pripominalo v tom najlepsom slova zmysle "Scarlet letter" (a zdaleka vobec nie iba vdaka Hanovi). Na ploche 140 min precizne vystavany thriller s tazivym pribehom plneho bolesti, nenavisti, pomsty, odpusteni a vasne. Kazdy zaber vysustruzlikany do dokonalosti, dej majstrovsky a chirurgicky presne davkovany v pomalom tempe, ale o to s vacsim emocialnym dopadom. Zaverecna scena ma nasla v slzach - jednak nad pribehom, ale i radostou nad (pre mna) jednym z najlepsich korejskych komercnych filmov za uplynulu dekadu, kde spatne povodne mozno jednoduche symboly davaju po poskladani v zavere novy synergicky vyznam a silu. [EFM 2010] (14.02.2010)