Útes smrti

Možná by bylo na čase natočit film typu Otevřené moře či Útes smrti, kde všichni zdárně přežijí. Jenže diváky prostě zajímá žraločí hostina, nejspíše.... Kdo má rád moře, snímek si rozhodně užije. Modrá převládá, širé vody oceánu, daleko od pevniny...daleko od pevniny? to mě sakra zajímá, kde se ve 45.minutě vzali nad vodou rackové... ale to je jen malá vada na kráse. Atmosféra (chvílemi jsem byl napnutý jak špagát a držel hlavním postavám palce) výborná, občas lekačka, někdy naopak při velkém očekávání nebyla, a tiché tipování, kdo bude prvním chodem. Nejděsivěji působily záběry pod vodou, kdy kamera hleděla do modré dálky či hloubky a vy jste čekali, kdy se co vynoří. Temná hlubina pod nohama hlavních postav byla doslova cítit. Podobnost s Otevřeným mořem mi nevadila, zde byl dokonce děj jaksi pestřejší. Napínavé pod i nad mořské dobrodružství. p.s. mám se snad více bát, když je napsáno: podle skutečné události? Vůči tomu jsem imunní... (05.06.2012)

Zoe Naylor! Tohle je jinčí kafe než Mělčiny (Shallows, 2016) s Blake Lively. Pro mě osobně asi není nic hrůzostrašnějšího, než být uprostřed širého oceánu a kolem krouží žralok bílý. Tohle je pro mě osobně asi největší noční můra a film to plíživé napětí vykreslil skvěle, ač vím, že žraloci takový svině nejsou a že člověk pro ně není zas tak nutričně zajímavý chod. Smrtelných útoků žraloků je minimum, takže platí věta jedné z postav na začátku na filmu. Naopak kdo je ve skutečnosti nebezpečnější predátor, vyplývá ze statistik obřího poklesu žraločí populace, aby měl homo sapiens etc. přísady do žraločí polívky. Ale to nemění nic na tom, že jsem se při sledování tohoto filmu cítil dost nekomfortně a účinek na mě jakožto diváka byl mnohem větší, než koukat na jednu (sice pěknou) ženskou na skalnatém ostrůvku kousek od břehu, když ve vodě krouží pěkně nadržená žraločí samička. Sorry, Lively :-) (28.07.2024)

Nějak se nám v poslední době rozjely horory na téma pár lidí na moři a ohrožuje je žralok. A všechny se honosí přídomkem "podle skutečné události". Tenhle přídomek - podle skutečné události - mne štval už u Otevřeného moře. Vnímáte totiž ten logický rozpor? Pokud totiž nikdo nepřežil, případně jeden a ještě v šoku, jak se mohli tvůrci filmu dozvědět, co se dělo? A natočit o tom film? Zákonitě museli fabulovat a jediné pravdivé bylo, že někde někoho asi sežral žralok. Jenže na tohle téma už vznikly daleko lepší Čelisti. A co se napětí týkajícího se skupinky na moři, jež se snaží ze všech sil přežít, týče, pak Záchranný člun od Hitchcocka stále zůstává nepřekonán. Na rozdíl od Otevřeného moře na zcela stejné téma, kde alespoň zcela nudný a očekávaný průběh zachraňuje alespoň manželská krize a hádky manželů a postupné smíření, zde máme partičku pěti mladých krásných lidí, o nichž nevíme nic. A tudíž jsou nám ukradení. Když pak po půl hodině filmu jejich výletní jachta ztroskotá (ani vlastně nevíme proč) a oni se až na jednoho rozhodnou plavat na nějakých 16 kilometrů vzdálený ostrov, je nám to taky jedno. A pak dvacet minut čekáme na první útok žraloka... Celé je to natočené rozklepanou kamerou (asi kvůli tomu pocitu té autentičnosti, boys, jako abyste mysleli, pokud jste blbí, že je to home video a vy jste přímo u toho), a všudypřítomné modro je neskutečně přemodralé, až by v National Geographicu fotoreportéři záviděli. Skoro opominuty jsou noční záběry, které u Otevřeného moře tvořily z logiky věci poctivou polovinu vyprávění a vytvářely větší napětí, zde noc proběhne raz dva. Na druhou stranu je zde až příliš scén, kdy hrdinové plavou v moři a koukají se kolem sebe, jestli neuvidí žraloka, a buď uvidí, nebo neuvidí, ale má to být asi děsně napínavé, jenže na popáté už není. A to zde nezmiňuji logické nesmysly, týkající se žraloků bílých a jejich chování... (16.09.2012)

Útes smrti se mi hodně dlouho ohříval na disku, ale nějak jsem se nemohl donutit si jej pustit. Mám rád horory se žraločí tématikou, ale přednost dostávali jiné kousky a jak se ukázalo byla to docela chyba. Filmy „podle skutečné události“ beru dost s rezervou, ale tady bych tomu možná i věřil. Zatímco hodně lidí velebí režiséra za jeho minulý kousek, tak mě Andrew Traucki se svým Black Water zrovna moc neokouzlil. Proto jsem očekával stejné chyby i zde, ale naštěstí to zas až taková přehlídka nelogických situací nebyla. Takže jsem si otevřel lahváče a pořádně se kochal děním na monitoru. V první řadě bych chtěl pochválit nádherné prostředí (moře a potápění miluju), takže u mě jasně vedli záběry pod vodou. Ovšem musím tvůrce pochválit i za solidní atmosféru, stupňující se napětí a slušné herecké výkony. Tady je jasný důkaz toho, že i za pět dní se dá natočit dobrý film s minimem herců a ani se u něj divák moc nenudí. Hlavně se mi líbilo, že to tvůrci nepojali jen jako další krvavou lázeň, ale především se soustředili na psychologickou stránku filmu a přiznám se, že i já občas cítil lehké mrazení na zádech. I díky tomu si tento film zařadím mezi TOP 4 filmy se žraloky, které jsem prozatím viděl. Docela se dokážu vcítit do jejich pocitů beznaděje, když kolem vás krouží žralok. Jednou jsem to při potápění zažil a i když nás ujišťoval instruktor, že tam lidožraví žraloci nejsou, stejně sem byl pěkně připosraný. Takže dokážu pochopit i některé „nelogické blikance“ – rozhodnutí postav. 65% (30.05.2014)

Vzpomínáte na Black Water (Krvavá laguna), malý povedený australský napínák s hrstkou lidí ohrožovaných krokodýly? Tohle je úplně to samý, Andrew Traucki si nejspíš řekl, že když se minule shledal s pochvalou, nebude toho propříště moc měnit. Maximálně tak zvíře, kteé se hrdinům postará o krušné chvíle. Takže tu máme pět sympatických lidí, jednu ztroskotanou kocábku, širý oceán a hladového žraloka. Funguje to obstojně, není důvod si příliš stěžovat, jiný letošní survival mě ale bavil o trochu víc (Frozen). 6/10 (15.11.2010)