Veľmajster

Melodramatický pokus o poetické zprostředkování filozofie kung-fu na ploše nežánrového a artového filmu o posledních velmistrech, kde se po celou stopáž bolestivě bije přístup "nad šálkem čaje si filosoficky podiskutujeme" s akčním "nejefektnější neefektivní bitky široko daleko vyšperkované hollywoodskými nesmysly typu nekonečné vlakové soupravy". V obou polohách to mohlo samostatně skvěle fungovat, ale takto dohromady to funguje asi tak stejně jako film Terrence Malicka říznutý bayovskou akcí. Jediná soubojová scéna, která do nastoleného přemýšlivého kursu zapadne, je ta "uzmi mi/si koláček". (20.04.2013)

Ve výsledku hlavně další příspěvek do Wongových příběhů o obrovských nenaplněných láskách, skromnosti a povinnosti. Jeho kouzlo, ale i problém pak ční v tom, že vypadá celý jako epilog. Působí jako takové ty pro fanoušky dělané filmy uzavírající dlouholeté seriálové série jako například Serenity. Očekává se od každého, že je seznámen s nějakým kánonem, takže přítomnost, vlastnosti a motivace všeho, co tu je, se častokrát nevysvětlují, prostě předpokládají. Tahle podivná uzavřenost je ještě akcentována tím, jak jsou obraz a celé scény pohlcené sami sebou. Minimum z nich má estabilishing shoty, pokud zde jsou celky, často jsou zastírány hustým deštěm či sněhem. Tenhle přeestetizovaný přístup je věrný nepovýšenému patosu celého filmu, ale zároveň působí uzavřeně a elitářsky. Navíc když film hrdě dává najevo, že touhle formou zkrátka není schopen vyprávět smysluplně příběh, takže většinu důležitých informací dostáváme z mezititulků. Asi největší objektivní výtku ale mám k těm postprodukčně zpomalovaným záběrům z 24 snímkového materiálu, díky čemuž se film občas vyloženě seká tak, že jsem musel kontrolovat aktualizace kodeků u přehrávače. Obevně ale je to z mého pohledu jedno z těch sympatických filmových selhání, které se je schopné postarat pouze o toho diváka, který vynakládá podobné úsilí k jeho přijetí jako sám tvůrce. (16.09.2024)

Je to sice můj oblíbený Kar Wai Wong, jeho režisérský rukopis je zřetelný, v hlavních rolích hrají moji dva čínští veleoblíbenci Tony Leung a Zhang Ziyi, film má už od úvodních titulků krásné výtvarné pojetí, lahodnou hudbu, je poetický, příjemně melancholický, místy až meditativní... Ale co je tohle všechno platné, když je zároveň i jalový a nudný, nebavil mě, nevtáhl mě do děje a popravdě se přiznám, že jsem mu místy ani mnoho nerozuměl. A navíc všečínský vlastenecký pathos v nových čínských filmech mě otravuje už dlouho a artově stylizované kung-fu souboje mě pomalu začínají unavovat... Hezké obrazy, krásná hudba a líbivá artová patina jsou fajn, ale zkuste prosím páni Číňani příště přijít se záživnějším příběhem. (09.09.2014)

Očekával bych, že režisér s pověstí Kar-wai Wonga pojme něco tak rutinního jako kung-fu souboje nějak objevně. To se nestalo a vůbec celá audiovizuální stránka je sice nádherná, ale svou standardností připomíná dvouhodinovou reklamu na adidas točenou někým velmi zručným, koho to ale velmi nezajímá. Takže na souboje se kouká velmi pěkně, na dialogy taktéž (ač jsou poměrně nezajímavé), ale nějaká hloubka nebo poetika? Ne nad rámec tradiční řemeslně zvládnuté bojovky. Nejsem nespokojený, jen jsem překvapený tím, jak obyčejný ten film je. Přirovnání sebe sama k Tenkrát v Americe je předem prohraný boj. 3 a 1/2 (14.12.2013)

Už tieto komentáre k tomuto filmu nemôžem čítať. Schválne koľkým z vás došlo, že toto nie je film o Ip Manovi ale o Gong Er a Ip Man tu slúži len na ukotvenie príbehu v (reálnom) čase ? Že je to vlastne smútok za všetkým tým čo sa z času a kultúry stratí len preto, že to niekto nechce, nevie alebo nemôže naučiť iných? Dlhší komentár (hopefully) coming soon. 10/10 a jeden z najlepších filmov o kung fu. (22.11.2017)