Tomb Raider

Top Rajda je zpět a i když má oproti Angelíně o dva torpédoborce méně, přijde mi mnohem přirozenější a šukéznější, takže bych jí pohonila i ten liščí ocásek...pardon zasnila jsem se...Celkovej zrod Lary se mi překvapivě líbil a i ta krása v tom, že několikrát dostane dost po hubě z ní dělá víc reálnou postavu, kterou bych s láskou vylízala (myslím z těch ran...fakt). Skoro soukmenovec Daniel Wu je bezva jako vždy a bonus, že hlavní hrozba celýho světa je japonská kost, to už byla třešnička na dortu. Skutečnost, že Lara se drápe do každé díry, kterou vidí, značí že je to zvědavá mrška a ten hlavolam falickýho vzhledu rozluštila taky hned, takže co dodat. Nová Top Rajda se vyvedla lépe než jsem štěkala a Goggins jako záporák byl ještě víc slizkej než Babiš při volebních slibech. Po všech směrech koukatelný a jsem zvědavá do jaký díry Lara vleze příště. (03.08.2018)

Kvalitní dobrodružný film s úžasnou Alicií Vikander, která herní Laře Croft nezůstává moc dlužna. Běhá, skáče, ječí a křičí vzteky i bolestí, suše vtipkuje, o divákovy sympatie si neříká nijak okatě, ale o to snáze je "krade" (jestli si vás kolem prstu neomotá během úvodních patnácti minut, tak nevím). Film na mě z trailerů působil málem komorním dojmem, a proto mě překvapilo, jak realtivně rozmáchlý nakonec je, a líbilo se mi, že to, co bych jiným filmům jindy třeba vytýkal, se tady sneslo, protože to všechno bylo tak sympatické (například závěrečné pomrkávání na Indyho Poslední křížovou výpravu vůbec nepůsobilo drze, a to je co říct). Nějaké mouchy tam jsou (Lu Renovi spolubojovníci), ale tahle výprava se i tak povedla a druhý díl má velkou šanci být ještě lepší. (16.03.2018)

Lara Croft on Uncharted Territory aneb poslední křížová výprava za mumií Björk, která se povedla. Mix gamingové estetiky a realismu je pořád dost nevyvážený, ale Uthaug umí hodně příjemně vybalancovat digi balast a fyzické pojetí akce. Plus Vikander je skvělá, drzá, rebelující a kopající do koulí očekávání těch, kteří rádi přihoňují nad výstřihem. Bavil jsem se skvěle a prvně doufám, že tahle party bude pokračovat! Rozhodně jedna z nejlepších videoherních adaptací. (25.06.2018)

S výjimkou výborného rozpadajícího se letadla nad vodopádem víceméně pouťová atrakce, která sice nijak neurazí, ale ani nenadchne. Jede dost na jistotu, je hodně opatrná a v žádném případě temná/úderná/krvavá. Oproti oběma dílům s Angelinou Jolie jsme nicméně v realističtějším světě, k uvěřitelnosti přidáváme i dávku lidskosti, postavu z masa a kostí navíc táhne k maximálním sympatiím Alicia Vikander, která byla skvělým tahem. Její Lara je emocionálnější, vrstevnatější a určitě zajímavější. A zatraceně dobře se na ni dívá. Už její entrée v Londýně nabídne holku, se kterou prostě chceme strávit necelé dvě hodinky. Restart potenciální nové série se znovu točí okolo problematického vztahu s otcem, záhada je tu v podobě královny uvězněné po staletí v hrobce na tajemném japonském ostrově a podle fandů předlohy (sám jsem to nikdy nehrál) tahle verze nepatří mezi videoherní mršitele. Příběh je sice jednoduchý, ale funkční, asi nikdo nečeká zásadní dialogy a oscarový scénář, ovšem jedno podstatné chybí: tvůrci nemysleli na to, že by to mohla být i zábava. Hravost sice místy pocítíme, ale hluché scény rovněž. A není jich málo. Norský tvůrce solidního horského masakru Fritt vilt, který zdobila výborná atmosféra, Roar Uthaug nezklamal, ale ani se úplně nevytáhl. Prostě taková průměrná pohádková oddechovka. (01.06.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)