Expres na západ

Zajímavé opaky obou postav. Barvou kůže - černý, je věřící, nevzdělaný a myslí pozitivně. Bilý je ateista, velice vzdělaný a negativní. Černý vidí jenom to dobré a snaží se dívat na život jako na poslání či smysl. Bilý nevidí důvod žít. Proč žít, když stejně umřeme? Velice mnoho otázek i odpovědí kolem života a víry. (16.03.2011)

Aby dokázal byť film, ktorý je založený čisto na konverzácii dvoch postáv, dobrý a zaujať, musí disponovať veľmi kvalitným a inteligentným scenárom. Tento film má ale doslova majstrovský scenár, kedy sa musí divák zamýšľať nad každým argumentom jednej či druhej postavy a vôbec nezáleží na tom, nakoľko s ich životnými postojmi súhlasí. A extra veľká poklona Samuelovi L. Jacksonovi, pretože jeho herecký výkon je neskutočný. MASTERPIECE (10.04.2011)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy C. McCarthyho, v kontextu jehož tvorby se jedná rozhodně o výjimečný počin. Byť spíše formou než obsahem - tematicky je VLAK SUNSET LIMITED blízký autorově CESTĚ (obě díla spojuje i stejný rok vydání: 2006). V obou těchto dílech z autorova pozdního tvůrčího období silně rezonuje výrazná skepse, k níž se McCarthy "na stará kolena" umělecky dopracoval. Obě díla představují velmi pochmurné čtení, které nad lidským údělem v podstatě zlomilo hůl - přičemž autor staví svou defétistickou pozici natolik suverénně, že jeho pesimistická východiska jeví (téměř?) dojem nevyvratitelnosti. Na mysl se dere replika postavy Černého ze samého závěru tohoto filmu: "Ty víš, že to tak nemyslel. Ty to víš. Moc dobře to víš. Nechápu, proč jsi mě tam poslal. Vůbec to nechápu! Jestli jsi chtěl, abych mu pomohl, tak proč jsi mi nevložil do úst ty správný slova? Dal jsi je jemu. A co já?" Podobnost s nářkem umírajícího Ježíše na kříži, který se ptal Boha, proč ho opustil, se zde přímo nabízí. Což vlastně může vést i k otázce, zda je skutečně McCarthy takový nihilista a zda je vyznění tohoto díla optimistické, či naopak. Tato nerozhodnost, již ve mně McCarthy evokuje, zapříčiňuje i to, že si s jeho prózou nevím příliš rady. Nejenom v této knize, ale i v autorových dřívějších textech, jsem byl nesčetněkrát konfrontován s pochybnostmi, zda ho čtu správně a zda nelze najít adekvátnější interpretační rámec než je ten můj. Totéž bych mohl říct vlastně i o tomto filmu, který je nesmírně věrnou adaptací předlohy (nenašel jsem tam v podstatě jakoukoli odchylku od McCarthyho knihy). Možná jsem ho pochopil, a možná taky ne. Jediné, co si dovolím ve výsledku konstatovat, je přesvědčení, že mě tento film i kniha zas až tak neoslovily - jednak kvůli své interpretační náročnosti, a jednak kvůli mému dojmu, že se McCarthy tak trochu umělecky vlamuje do otevřených dveří. Jistě, téma vlastní smrti a sebevraždy je jedním z těch nejzávažnějších (nemá-li přímo pomyslné prvenství), ale v minulosti již bylo zpracováno nesčetněkrát, a osobně si vybavuji variace této látky, které mě oslovují více, jako třeba kniha DLOUHÁ CESTA DOLŮ Nicka Hornbyho (kde navíc nemusím mít pochybnosti, zda je autor na straně "Černého" či "Bílého", protože je naprosto markantní, že straní životu). U McCarthyho tuto jistotu postrádám - a tato nejistota, jak to vlastně autor myslel a co tím chtěl kruci říci, je pro mě hlavní zábranou, proč nejít na plné hodnocení. Toto není vlastně ani klasický film, který by mělo smysl nějak hodnotit, takže je to tak trochu jedno. EXPRES NA ZÁPAD především klade otázky - zodpovězení je už čistě na divákovi. A osobně bych se mimochodem nedivil, kdyby se McCarthy třeba už zítra vydal cestou literátů, jako byl třeba Hemingway, kteří tento svět opustili vlastní rukou - po zhlédnutí tohoto filmu se mi to jeví skoro jako logicky konzistentní gesto. (29.04.2013)

Samuel L. Jackson v osmdesáti minutách argumentuje na téma ‘proč žít‘ a Tommy Lee Jones mu v závěrečné desetiminutovce osvětlí ‘proč ne‘. Krásný herecký koncert (rozmáchlý Jackson, minimalistický Jones) v doprovodu vytříbených slov z pera mistra McCarthyho a dunivého nočního New Yorku. Nejsem věřící a přesto nemohu napsat, že by Jacksonovy monology byly o ničem, jak tady někteří zmiňují. Poslouchal jsem pečlivě a nepotřebuji dávat najevo, jak jsem trendy a nad věcí, když kategoricky odmítnu vše, co ve filmu padlo. (25.06.2011)

Je to logické- když se člověk podívá na svět a lidskou společnost, které neustále degenerují, a pak stočí pohled do vlastního nitra, nemůže ho napadnout nic povzbuzujícího, protože nic dobrého nenajde. Všechno je jen pomíjivost, marnost a bezcenné náhražky. Jediné řešení je Kristus. Nejpůsobivější moment: "Pane, proč jsi mě tam poslal, když jsi mi potom nedal ta správná slova?! Všechna měl on!" Ale stejně mám raději, když jsou myšlenky neseny příběhem a divák se k nim musí dostat sám, než když mu je dva vynikající herci v rolích názorových věšáků rovnou natlučou do hlavy. (05.01.2013)