La Vida Loca

Určite by ma nenapadlo pozrieť si túto dokumentárnu snímku, nebyť gudaulinovho upozornenia. Z hraných filmov, ktoré sa aspoň vzdialene venujú tejto problematike som videl iba Mesto bohov a Elitné komando. Toto je však dokument a nie umelcova predstava. A má okrem výrazných predností v autentickosti aj limity, za prekročenie jedného z nich režisér doplatil vlastným životom. Film ma nechal chladným, pretože necítim najmenšiu empatiu voči ľuďom, ktorí sa príslušnosťou ku gangom vracajú do časov kmeňovej organizácie spoločnosti. Okrem toho mi prekážalo (ale to je aj prípad Krstného otca a iných superhitov), že 90 % dokumentu je venované bežnému životu a iba okrajovo sú tam znázornené vraždy, výpalníctvo, krádeže, lúpeže, bitky a pod., ktoré sú podstatou fungovania gangu. Chápem, že to nie je možné nakrútiť, ale mohlo to byť zvýraznené aspoň vo výpovediach alebo formou komentára. Takto sa vytvára dojem takmer idylického ľudského spoločenstva, kde z času na čas príde niekto o život. Preto iba tri hviezdičky, všetky za osobné nasadenie režiséra. (26.11.2012)

Exkurze do prostředí latinoamerických gangů. Syrová, bezprostřední, autentická zpověď lidí, pro něž je brutální násilí denním chlebem a gang je jejich středobodem života a mnohdy i jedinou cestou z jejich bezutěšené životní situace, která je však zároveň cestou, která dříve či později skončí smrtí. Více takových dokumentů!!! (27.04.2010)

Sugestivní, syrové, přímo na tělo a bez pokusu nějak situaci hodnotit. Ona se nejlépe hodnotí sama. Plus vynikající hudební složka. Nedivím se, že tvůrce zaplatil krví – míra blízkosti k životu Mary je smrtící. Vřele doporučeno zejména těm, kteří mají alespoň rámcové znalosti. Vřele doporučeno kombinovat s Fukunagovým Sin Nombre. (24.11.2009)

Ač velmi rád cestuji, tak Salvador s největší pravděpodobností rád vynechám. Tahle Středoamerická země toho sice nemá moc co nabídnout, ale i těch pár zajímavých míst nestojí za váš život. Vraždy, násilí, vysoká kriminalita, chudoba – to je tam v takové míře, že vás to od návštěvy odradí už dopředu. Tento dokument ukazuje život v chudinských čtvrtích, kde jsou války gangů a boj o holé přežití na každodenním pořádku. Policie, armáda a hlavně zdravotníci a pohřební služba mají plné ruce práce. Režisér nám chtěl ukázat, že všechno má dvě tváře, ale sám za to zaplatil životem. Spousta aktérů před kamerou během natáčení zemře, nebo sami někoho zabijí. Do vězení jdou i matky malých dětí, které zase pro změnu kradou, když zrovna nepečou v místní pekárně, nebo nekojí děcka před kamerou. Většina z nich potetovaných po celém těle (hlavně na tom ksichtu se mi to vůbec nelíbilo), k násilí jsou všichni vedení již od malých děcek, inu nepěkný dokument z reálného prostředí s reálnými lidmi… (17.02.2024)

K plnému porozumění situace, kterou La Vida Loca svým divákům předkládá, je nutné znát aspoň základní fakta ohledně nedávné historie a současnosti Salvadoru. Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už tak typická masová emigrace do Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím. V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, začali se po vzoru místních gangů sdružovat do podobných spolků. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele. Dovolím si připomenout, že vzhledem k počtu obyvatel a zejména k údaji o 12 mrtvých denně, kteří zahynou v gangsterských střetech, jde v konečném součtu o mnohem větší počet obětí než v leckteré z válek nižší intenzity, které pravidelně zaplňují prostor v médiích a vyvolávají vášnivé reakce. Nic proti Heleně Třeštíkové a jejím časosběrným dokumentům, ale tohle je přece jen mnohem údernější, syrovější a mrazivější. Navíc je jasné, že při natáčení šlo denně o kejhák, což se nakonec smrtí režiséra potvrdilo. Celý dokument podtrhuje hudební podmalba gangsterským rapem. Hodně silný zážitek. Celkový dojem: 95 %. Poveda nepotřeboval prakticky žádný komentář, všechno stačí zachytit a podat filmová kamera. (24.11.2012)