Melancholia

Kupodivu to na mě působilo tak nějak neutrálně až nezaujatě přehlíživě. Kdovíjaká teatrálnost s obrazy konce světa se nekonala, ba naopak melancholická barevnost a nálady K. Dunst typu - všechno je mi naprosto jedno a nic mě nezajímá - dodávají společně s hudbou na zajímavé podívané. Pro mě byla nejlepší úvodní sekvence se zpomalenými obrazy, lahůdka pro příznivce vizuálních efektů, a druhá polovina, resp. závěr filmu. 85 % A propos, něco k zamyšlení. První polovina, z pohledu Justine, mi připadla pouze jako by byla z říše snů, nadějí i obav této postavy, která vidí Melancholii pouze jako jasnou, vzdálenou hvězdu, a své problémy "schovává za záda" nepovedené svatby. A co přapočítávíní 678 kuliček, nebo 18 jamek na golfovém hřišti v první části filmu a 19 v druhé části filmu? Naopak z pohledu Claire je vše mnohem dramatičtější, mysterióznější a v mém konečném úsudku možná i vymyšlené - a veškeré problémy schované za nic menšího, než je konec světa. Prostě a jednoduše, jedna ze sester vůbec neexistuje a její osudy jsou v tomto příběhu vymyšlené, tudíž jedna z částí je snová, smyšlená a je jen na divákovi, kterou si vybere za skutečnou. (20.10.2011)

Rozhodně velice zajímavej snímek, kterej má dechberoucí zábery i atmosféru. Je to temný, depresivní, ze začátku zmatený a nejasný a ještě to v divákovi nabudí pocit absolutní bezmoci. Oproti Antikrisovi mnohem lepší (aspoň pro mě) a zajímavější. Stopáž je neuvěřitelně dlouhá, několikrát jsme se u toho podívali na hodinky a říkali si, jak je možný, že ještě zbývá tolik času do konce?! Ale ono tam bylo ještě co ukázat, přestože to tak na první pohled nevypadalo. Další věc jsou různý skrytý odkazy a indície, který si myslím, že tam jsou, ale buď je člověk na první pohled nevidí, nebo mu nic neříkají, při větším zamyšlení to ale určitě něco znamená a Lars von Trier je asi jedniej člověk, kterej tomu pořádně rozumí. (30.10.2011)

Hodně zvláštní film. První polovinu filmu jsem měl chuť hlavní hrdince říct, ať si nasere a jde někam, ale ke konci film nabírá dobré tempo a nutí k zamyšlení: co bych dělal, kdyby měl nastat konec světa? Doufám, že to nikdy nebudu muset řešit... (03.11.2011)

Trierova deprese je hluboká a nekonečná a skvěle ji dokáže přenést i na diváka. Čekání na smrt je opravdu zdlouhavé což vyvolává stále temnější atmosféru a dokonalý odpor i nutnost pokračovat ve sledování filmu zároveň. Trier mi opět nádherně dokázal skazit celý večer, což se nepovede jen tak nějakému režisérovi. (13.11.2011)

Jak nemít Triera po „Vlnách“, Antikristovi a Melancholii v Topce?! Jednoduše, prostě ho tam mít. V komentářích k Melancholii už toho bylo napsáno tolik a ve spoustě z nich velmi poutavě a zaníceně to, co onen film z části i v celé jeho kontuře vystihuje a přibližuje (lavran, subjektiv). Víc než u kteréhokoliv jiného filmu se mi tady líbí postřeh, že je naším Odrazem, naším Zrcadlem – se vším všudy. Melancholie vnitřní vyvěrá ven a potkává se a mísí s melancholií vnější… v propleteném tanci k soumraku bohů….a bohyní….vystoupil ze všech rohů, ložnic a kuchyní…Nebe na tebe zívá…málo mi z tebe zbývá…Ve mně osobně se Larsova Melancholie vznáší ruku v ruce s Kafkovým Zámkem, jako pár, jako „nevěsta a ženich“ vstříc bezbřehé hloubce (nejen) svých lapených duší horizontem nadčasovosti. PS. Nemůžu prostě nezmínit - přes jakákoliv prohlášení tvůrce filmu se mi na mysl vrací jeden z nejtřeskutějších celospolečenských střetů s planetou Melancholií: za 2. sv. války, kdy vzduch postupně docházel 6 milionům lidí – asi nejplastičtější obrázek prolnutí se vnitřní (osobní) a vnější (společenské) Melancholie - kosmických „berliček“ nám netřeba… (23.03.2012)

Ačkoliv jsem přišel do kina 5 minut před začátkem, kino téměř obsazeno, ale jsem měl štěstí a mohl si jsem sednout na oblíbené místo.) Dlouhou dobu po začátku, který vypadá jako z nějakého dokumentu, nezazní ani slovo (záběry, při kterých se nepronese ani slovo mi nevadí, ale neměl by tím začínat film). Melancholia je v podstatě variantou proroctví příletu Nibiru. [(odkaz) podnadpis Další proroci o době...- 1.odst] Jediné slovo vystihující snímek do asi poloviny (celá svatba) je nuda, to ale nevadí, protože je tak nějak zamýšlená a zajímavá. Od svatby se změní na pesimistický, smutný. Něco srovnatelného co jsem zatím viděl je jedině Oliver Tate. Trochu zklamání je nevyplnění úplně všeho, co jsme na začátku mohli pozorovat velmi zpomaleně, skoro jako by to byly fotky v těsném sledu a jednoho místa. To je ovšem přehlédnutelný detail, který je takřka neviditelný, když se Melancholia dostává do závěrečné části svého putování vesmírem. Zažil jsem téměř esenci úžasu; výsledek zajímavého vyprávění, příjemné monotónní hudby a skutečností, že jsem to viděl v kině. PS: škoda, že Trier nepožádal Universal o nějakou finanční výpomoc, pak by tam mohla být znělka Universalu (znělka k Serenity je parádní). (25.08.2012)

Melancholia je jeden z těch filmů, u kterých jsem sledoval titulky až do konce (spolu se zbytkem kina). Nehnutě jsem seděl a poslouchal nádherné pasáže z Tristana a Isoldy v podání České filharmonie. BTW: Jeden z té trochy filmů, které mě kdy dojaly. (25.06.2013)

Melancholia dostála svému názvu a opravdu celý film je protkán depresivními náladami, existenciálními krizemi, rodinnými problémy a dalšími veskrze smutnými či bezvýchodnými motivy. Smutek se zde stává takřka hmatatelným. Určitou naději a očekávání přináší rudá hvězda. Možnosti byly dvě - buď proletí, zanechá za sebou vše zlé a nastartuje lidem nové životy, nebo se se Zemí střetne a nastane konec. Lars von Trier vybral druhý scénář a apokalypsa je to možná nejkrásnější, která kdy spatřila plátna kin. Blížící se planeta vzbuzuje vzrušení, paniku, ale zároveň taky pocity smíření. No a konec je jak jinak než melancholický. Možná by si ho lidstvo opravdu zasloužilo, kdo ví... Leo: "Dad says there's nothing to do then. Nowhere to hide." Justine: "If your dad said that, then he's forgotten about something. He's forgotten about the magic cave." (30.06.2013)

Konecne Larsov zrozumitelny a vesely film, pri ktorom neni vobec veselo. I ked je svadba a vsade sa raduju. Atmosfericky psycho- melancholicky depkarsky audiovizualny narez s jasnym zaverom, ktory klincuje do kresla chvejuce za telo divaka ("mna" pozn.red.) . Psychologicka analyza dvoch sestier, (vdaka Dunst-Gainsbourg) v prijemnom komornom prostredi, a kde sa zda ze je nieco vo hviezdach a ma to vplyv na oba charaktery . A Lars diriguje jasnou palicou. Nepovedal by som ze ma niekedy Trier zaujme, (ani tymi omalovankmi v uvode,strede a pri konci :) )neni som jeho divak, tu ale prst hore. Strielam plny zasobnik a nabijam novy. (31.01.2016)

Kristovo boto, Larsi, co to tu zase zkoušíš? Pro mě, jako antiartového diváka, jsou tyto typy filmů prostě utrpením. Přitom za to může ale jen můj zakrslý intelecht, nedosahujíc takových výšin, které jsou potřeba pro odhalení všech těch skrytých uměleckých sdělení, sofistikovaných výjevů, hlubokých jinotajů a alegorických vyzobrazení, které pak dodávají celému filmu zcela jasnou strukturu, vypovídající o přesném obsahu a samozřejmě odhalující až na dřeň tvůrčí niterné myšlenky, které pak stavějí celý film do úplně jiného světla a na úplně jiný level. Ovšem mezi námi všeználky, mě je to úplně u prdele, já film beru jako zábavu a ne jako mučení. Nicméně faktem zůstává, že ale právě snad jen jediného von Triera uznávám, že přes všechny tyhle tvůrčí deformace dokáže své filmy natočit i tak, že zaujmou i „inteligenčně tápající“ diváky, jako jsem já. Ano, vůbec jsem sice nepobral, co tím vším chtěl pan režisér vlastně sdělit, význam této podívané mi též zůstal utajen, ale přesto nemohu tvrdit, že bych se u toho nudil, že bych si to vůbec neužil, že tomu mám chuť rovnou napálit Odpad!, to by bylo totiž až příliš jednoduché a nesprávné. Von Trier totiž točí opravdu zvláštní a ojedinělé snímky, originální, náročné, svým způsobem nezapomenutelné, a tím vším Melancholia skutečně je, když ale pominu obsahovou stránku filmu a budu se soustředit jen na tu formální, tak musím otočit o 180 stupňů, neboť jak jeho vizuální pojetí, tak práci s obrazy, tak jeho výběr herců a práci s nimi, považuji za doslova strhující a působivou a pak musím i já přiznat, že ikdyž se při jeho filmech cítím jako totální mimoň, tak si jeho tvorbu zároveň i užívám a těším se na každou jeho další divočinu. (28.11.2016)

Dal jsem tomu pět hvězdiček.. nevim proč. (08.06.2020)

Lars me u sveho minuleho dila velmi prekvapil dokonalym vizualem, prave a jen kvuli nemu jsem se rozhodl navstivit tuhle premieru. Cele obrazove dilo je remeslne zpracovane a doplnuje ho krasna emotivni hudba. Tohle spojeni me dokaze jiste zaujmout, ale na 130 minut je to precejenom trosku malo. Z obcasneho pospavani me vytrhlo par Trierovych povedenych vtipku a celkem zbytecne odhazovani svatebnich satu Kirsten Dunst (bez kterych ji to ovsem opravdu velmi slusi;) Vybrane tema mozna naznacuje, ze Lars uz nevi kudy...nebo snad muzeme cekat rezijni renesanci a pristi film bude Antimelancholia? ;) (27.05.2011)

Krásné čekání na něco, co nepřišlo. První část pěkná, druhá nijaká a pak? Rozsvícená světla v kině, vyvrcholení nikde, chyběly mi tam pořádné emoce. Filmy o konci světa nemusím, s Trierem to je o něčem jiném, nejspíš má ze všeho prdel, mě jeho styl prostě míjí, je to zklamání. Výběr herců se povedl, to samé platí o hudbě. Ale ať mi nikdo netvrdí, že je v tom něco víc, kdo chce, najde myšlenku ve všem, jde jen o to, jestli se shoduje s autorem. 70% (27.05.2011)

Zdarile opsani stavu melancholie do filmove podoby. Jaky jiny pocit si muze divak ze salu vlastne odnest? Vycerpavajici socio sonda do prominentni rodiny, opolentnost, obrad, spolecensky kodexy a rity. Nakvasena povrchnost a rozpojeni lakave hrejive hmotne budoucnosti (rodina, nakup pozemku, zivot v dostatku) a niterneho nedefinovatelneho zmatku. A je tu druha pulka filmu, vzhlednuti k obloze, libe osvetlenemu mracnu a vzrusujicimu cizinci. Prohozeni roli, vedoucnost Justine, touha po sounalezitosti a nadeji u Claire. A destrukce, ktera ze vseho v mziku ucini banalni nic, prazdne motto na plakatu, kapku lidske slzy v otravenem mori............................................................................. Zbyvaji nam tedy obrazky a hudba. Trier zestetizoval zanik, ktery (u nej) ma smysl prave jenom na urovni krasy. Znicil defacto zanrovy ocekavani a nenaplnuje konvence katastrofickeho filmu (ani komorniho dramatu). (Spoil) Vedomi blizici katastrofy ve druhe polovine dostava divaka do pasti, svira ho v jeho prirozenem prani po happyendu (muze vubec byt?). Nakonec ale zbyde zmar melancholie, ktera spolehlive zadusi i vzrusujici tajemstvi jamky č. 19. (03.06.2011)

Těžce depresivní film o tom, že stejně všechno skončí - tak nač se radovat? Je to katastrofický film, ale už svým komorním laděním ukazuje na to, že katastrofa nepřichází pouze zvenčí v podobě třeba červené planety, ale především zevnitř - tragédií života je to, že vždyzky směřuje k smrti, té jediné jisté. Ženy nezklamou a na konci se zachovají ryze archetypálně: vyznačí kolem sebe magický kruh (chýši), která je má ochránit před totální skázou, peklem Armageddonu... ale k ničemu to není. (12.06.2011)

Nemám rád Triera, jak hrdě říkám na každém kroku. Je pozoruhodné, že vychvalovaný Antikrist, kterého dodnes považuji za pouhou tvůrčí onanii, sdílí s Melancholií mnoho stylistických podobností. Z každého políčka poznáváme Triera, ať už z úvodní sekvence zpomalených záběrů nebo z typicky roztěkané kamery Dogmy 95. Wagnerova Tristan a Isolda jako by vracela náladu filmu zpátky tam, kde ji Lars potřebuje, a nutí diváka o filmu uvažovat v jiných rovinách pokud ho již nepřesvědčily úvodní obrázky nebo scénáristické kopance do společenské frašky. Dvě polohy filmu precizně vykreslují obě nejčastější podoby strachu, v případě Justine vnitřního, zakonzervovaného pod usměvavou fasádou, v případě Claire naopak vnějšího, pocházejícího odkudkoliv z venkovního světa, ať už se jedná o reakce lidí na svatební hostinu (která mi svou organizací mimochodem připomíná divadelní premiéru), anebo totální zánik všeho. Zdánlivě spolu obě vrstvy nijak nesouvisí, ale Trier zejména ve druhé polovině na diváka elegantně pomrkává a ekvivalentuje absurdní večírek s absurdní snahou Claire udělat i smrt perfektní ("Někdy tě tak nenávidím!"). Bál jsem se verdiktů typu "Trier rozkládá další žánr", ale nakonec musím uznat, že Trier opravdu rozkládá, a to nevídaným způsobem. Sice ne zrovna žánr, protože považovat Melancholii za katastrofický film je spíše ukázka neznalosti žánru. Trier ale rozkládá na jiných rovinách. Rozkládá duši, rozkládá společnost, což následně spojuje s absolutním zánikem všeho. Vlastně žasnu, jak se mu podařilo na dvou hodinách metráže spojit nespojitelné. Nahlédnutí do ženské psyché, jak to uměl jedině Bergman, a stylisticky vymazlená vize apokalypsy, že by i Bayovi a všem CGI fanatikům spadla brada. Skvěle vygradovaný závěr pak uzavírá obě polohy do rámce a v jedinečném crescendu míří až k závěrečným titulkům, kde nastupuje dlouhé, mrtvolné ticho. Minuta ticha za Zemi. V kině bylo hodně popcornářů, protože Melancholia je svým způsobem hype, ale ani tahle vrstva diváků se během titulků nezmohla na jediné slovo. Nejlepší apokalypsa na filmových plátnech. Larsi, seš děvka. 95% (15.06.2011)

Tieto "severské" (ale i východné-korejské :) veci ma nejako míňajú...nerozumiem tým emóciám alebočo. Ako, vonkajšok zvládnutý majstrovsky, vizuál-audio...ale išlo to opäť mimo mňa. A vraj najkomerčnejší Lars von Tier :) No musím uznať, že z K.D. nám rastie dobrá "šťava"...bola melancholicky božská. Aj keď zneužila debila na golfovom ihrisku :D (21.06.2011)

Melancholia mě obohatila pouze tím, že mi odkryla hlavní inspirační zdroj pro Zimmerova Hannibala :-) Předchozí Antikrist byl výrazně lepší. (24.08.2011)

Lars von Trier je skutočne majster svojho remesla, ktorý film od filmu zraje ako víno.Po pravde povedané, komorné katastrofické dráma na divadelné dejstvá rozdelené som ešte nevidel.Kirsten Dunst od dôb Spidermana dospela hlavne filmovo.Jej výkon miestami bral dych, ako aj záver filmu,ktorý diváka pohltí a vryje sa mu až do morku kosti. P.S.: 27.9.2011, Hodonín, Kino Svět, cca. 22.10...Také hrobové ticho tu nebolo asi nikdy............................................ (27.09.2011)

Nabubřelý, zlostný, iracionální a iritující výkřik mučené mysli skrz uměleckou fasádu obrazové fantazie...Nesnáším, když Trier zneužívá diváka jako svou zpovědnici a psychiatrické lehátko a bere filmové médium jako svéráznou individuální terapii...Preferoval bych vodovky, malou místnost a přísné sestřičky jako odvetu něžného pohlaví...Tři hvězdy jen za apokalyptickou polovinu, protože svatební předehra nemá ani po důkladné intelektuální očistě žádné opodstatnění... (03.10.2011)