Ztracen ve vesmíru

Potenciál, srdce na dlani, pravda, odvaha, vykrádačka Vesmírné Odysey... Tento "film" se pyšní mnoha přívlastky. Na jednu stranu je Tom DeLonge nezaměnitelným hudebníkem, talentovaným textařem a tedy obstojným scénáristou (pokud jednou napíše výpravnou fantasy, může to Steven Erikson zabalit), na tu druhou by se asi neměl příliš angažovat do kultury filmu. Nic ve zlém - vznikalo to léta a dívat se na to klidně dá... zzZzZzZzzzZ... ehm, pardon, kde jsem to-. Jo. Epická vesmírná nuda plná chytrých monologů o životě s výborným soundrackem. (02.06.2012)

Unuděn ke spánku. Toho rozjímání na pár myšlenek bylo až až. Na to, že to netrvalo ani moc přes hodinu, se ve filmu vůbec nic nestalo. Jo, čekal jsem něco tuctového, když se Země přestala hlásit, ale alespoň by se něco dělo. Film může mít poselství i být prďáckej. Tohle je třeba zajímavý, ale děsná nuda. (01.05.2013)

stejně jak na mě působila Vesmírná odysea, tak jsem měl podobný pocit i u tohoto filmu - tudíž jsem nepochopil jeho smysl. Ostatní komentátoři vyzdvihují atmosféru, vizuální podívanou, ale mě to nějak míjelo - především jak jsem se po čase začal u něj nudit. Dlouhé pasáže mám rád, ale musí to někam vézt a ne jako tady. Pod 2* si netroufnu dát, ale moc nezbývalo. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.03.2013)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Málokdy narazím na film, který mi nenaservíruje vše bez přinucení, abych se nad ním alespoň trochu zamyslel. Love je film určitě rozporuplný a jednu stranu bez pochyb nadchne, zatímco druhou znechutí a unudí svou zmateností. Já sám si vlastně nedokážu ani pořádně ujasnit jaké mám z toho pocity. Na jednu stranu jsem se nudil a nebavilo mě, jak je to šíleně zamotané, ale na stranu druhou jsem byl ohromen jak geniálně to bylo zpracované a jakým způsoben to člověku vnukne myšlenku. Každopádně některé vsuvky zbytečné a složité. Zůstanu tedy u zlatého středu. A na konec bych ještě vypíchl soundtrack, ten byl vážně úžasný. (16.11.2012)