Ztracen ve vesmíru

Unuděn ke spánku. Toho rozjímání na pár myšlenek bylo až až. Na to, že to netrvalo ani moc přes hodinu, se ve filmu vůbec nic nestalo. Jo, čekal jsem něco tuctového, když se Země přestala hlásit, ale alespoň by se něco dělo. Film může mít poselství i být prďáckej. Tohle je třeba zajímavý, ale děsná nuda. (01.05.2013)

Osamělý kosmonaut na ISS a prý dokonalý vizuál mi znělo hodně slibně a lákavě. Ale co je platná dobrá výprava (orbitální stanice se povedla), příjemná hudba a několik hezkých obrazů a výjevů (Sever proti Jihu, záběry z oběžné dráhy), když děj je nezáživný, nudný, vpravdě nijaký, prošpikovaný jalovými banálními plky, navenek jakoby se závažným humanistickým (fujtajxl) poselstvím, ale ve skutečnosti povrchní a bezobsažný, prázdný jako pšouk. Úplně zbytečný film, i když distributor se ve zdejší anotaci nad ním nadšeně rozplývá. Jo, nechal jsem se napálit. Každé podřadné sci-fi béčko mi dá víc zábavy i materiálu k přemýšlení a asociacím, než takováhle senilní patetická břečka, páchnoucí tou nejnižší formou "člověčiny" kterou bezmezně pohrdám, tedy animální pudovou touhou po stádnosti. (09.02.2020)

no, první hodina je v podstatě rádoby filosofická nuda a následující patnáctiminutové finále nesoucí se ve stylu závěru Vesmírné odysey mě svým významem (stejně jako konec zmíněného Kubrickova díla) naprosto minulo.. z hlediska nějaké "zábavnosti" (o tu zde samozřejmě primárně nejde, proto ty uvozovky) jsou zkrátka i ty 3* moc, ale Love má v sobě prostě a jednoduše cosi magického a to mi zabraňuje poslat tento film nekompromisně do vod podprůměru.. v kontrastu s astronautovými pocity osamění a opuštěnosti tady totiž skvěle vyniká DeLongovo vizionářství spojené s šířením lásky a naděje.. celá to atmosférično je navíc výrazně umocňováno klasickými 'pocit monstróznosti vytvářejícími' zvukovými prvky hudby Angels & Airwaves a jelikož na tuhle hudební skupinu nedám dopustit (moje last.fm), méně než slabší 3* dát prostě nemůžu.. (24.06.2012)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)