Zkouška

Nejdřív jsem netušila, co tam ti nebožáci budou celou dobu vymýšlet, ale nakonec to nebylo tak špatné. Asi to zachránila stopáž, čili skončilo to právě včas. Mám tyhle typy filmů ráda, skupina lidí v uzavřené místnosti a lámání charakterů. Prostě výběrové řízení jak má být. Možná by nebylo na škodu to zavést všude, určitě by se ohromně zvýšila kvalita středního a vyššího managementu. (17.09.2011)

Pěkné. Jde (víceméně) o jeden z těch filmů u kterých je lepší nečíst komentáře a skočit rovnou do vody bez váhání. Člověk v opačném případě pak celou dobu přemýšlí jestli má film nějakou pointu, zvrat... nebo nemá... jestli bude z rozuzlení zklamán/potěšen jako ostatní komentující, etc. ... No, však víte. Anyway. Líbili se mi charaktery. Komorní děj byl sympaticky poutavý a i přes poměrně jasnou průhlednost, (come on... takhle relativně originální film málem zabít něčím tak neoriginálním? A nebo možná ne :) Třeba to bylo originální :P Ha, teď jsem vás zmátl :) ) jsem byl zvědavý jak to celé dopadne. Mělo to fajn atmosféru, takže co chtít víc? Pět hvězdiček je možná kapku overkill, ale mě to prostě bavilo. Nemám rád filmy, které se tváří chytře a chytré ve skutečnosti nejsou. Exam mě v tomhle naštěstí ani moc nezklamal, takže palec nahoru. (12.06.2010)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Spoilery! Znovu jsem v rámci filmu doplatil na to, že jsem prudce inteligentní krásný mladý muž, když jsem prokoukl s pomocí příliš patrných indícií i kouzelné brýle, ve kterých pán civěl na papír i pána samotného, kým opravdu je. Nechci to ovšem svádět pouze na svoji inteligenci, neboť v tom má svůj podíl i to, že mám rád filmy, kde se v rámci uzavřeného komplexu skupinka lidí pokouší vyřešit problém, či se jen dostat ven, takže jsem správně vytušil odkud vítr vane. Když přihlédneme k tomu, že se jedná o debut Stuarta Hazeldineho, tak snad každý musí připustit, že v tomto tvůrci něco je, protože jako debut to rozhodně špatné nebylo. Zde bychom ovšem měli hodnotit kvalitu jako takovou, a ta oslňující není. Nejlepší z celého filmu bylo úvodních 30 minut, kdy divák moc netuší, kterým směrem se děj bude vyvíjet a postavy se chovají vcelku příhodně situaci. Až s přibývající stopáží se všichni začínají chovat jako parta kreténu na míle vzdálená logicky uvažujícím bytostem a v rámci děje se objevuje stereotyp a nuda. Celkově tedy nedám víc než pěknější 2 kousky. (19.01.2020)

Jsem asi divnej, ale tyhle filmy mam rád- viz. KR 13. I když realita nenaplnila úplně očekávání, tak pro mne je to stále nadprůměr. Proto nečekejte bůhvíco, ale nechte se překvapit. .I když mi to celý přijde, jako hra na základce, když za mnou přišel spolužák s jednoduchou otázkou, „Řekni mi , koho máš rád“ A já jmenoval rodinu, pejsky, než mi asi po několika hodin došlo, že mám říct, Koho máš rád…..Tak sem se stejně bavil. (23.09.2014)