Stake Land

Vykrádačka různých postapokalyptických thrillerů, nejvíc pak 28 dnů poté a Cesty. Sice tu máme místo zombie nákazy nějakou upíří epidemii, ale "příběh" zůstává pořád stejný. Někde v bezpečí přečkat noc, možná pochytat pár hnusných krvesajů a přes den se posunout o kus dál. Taky tu samozřejmě zazní myšlenka, kdo je vlastně horší svině. Jestli upiři, nemyslící stroje ženoucí se pouze za potravou, nebo prachprostí lidé. Jenže režisér Mickle není Romero nebo Boyle, nedisponoval velkým budgetem, a tak se tu drtivou stopáž snímku hlavně chodí, mluví a občas nahodí ztrápený výraz ve tváři. Body k dobru jsou určitě masky a to, že Myersova neteř Danielle Harris dostane, co si právem zaslouží. Nejlepšími momenty zůstávají "výsadek" z helikoptéry a úvodní desetiminutovka. (01.06.2011)

Nejzajímavější na tomto snímku je, že se v prvé řadě nezaměřuje na ono zlo, na zombíry, spíše je používá jako prostředek k vyprávění čehosi jiného. Zatímco se v jiném filmu dozvídáme, jak se to stalo nebo proč, a pak se jen kocháme jednotlivými akcemi, které se pak předhání v šílenostech, zde se odehrává poklidný příběh dvou ztracených v postapokalyptickém světě a ještě je nechává zaobírat se jinými problémy, než vůbec nějací zombíři jsou. Zkrátka, vyprávěcí postup je jiný, neobvyklý a to je právě to, co vás donutí si film oblíbit, nebo ho zatratit. Výtka by se našla a to zcela principiální a tou jest přeměna Roba Halforda na super upíra, kterou jsem nepochopil, ani nikdo neměl snahu o to, aby se tak stalo. To mi přišlo poněkud nepatřičné, film by se bez toho buď obešel, ...nebo takové etudě chyběla pointa. Jinak pěkná podívaná, klidně bych mohl jejich cestu sledovat další dvě hodiny. Proč ne. (13.01.2015)

Taková více hororová a depresivní Cesta s upírama. Atmosféra , která vykresluje zemi, po které už kromě upírů a náboženských fanatiků chodí jen několik přeživších, je místy opravdu až deprimující. Skvěle napsaným a zahraným postavám musí ale i tak člověk fandit. Jen škoda, že ke konci se to až moc béčkově zvrhne a už to ztrácí svoje kouzlo. I tak ale velké překvapení. 70% (02.10.2011)

Ponurý a ze všech sil vážný horror s depresivní neútěšnou atmosférou a excelentně děsivými zombie-upíry. Tedy velmi dobrá horrorová kombinace, jejíž scénář by navíc vystačil snad na dva filmy. Příběh je rychle vyvíjející se pestrá mozaika konfrontující tuláky s řadou postav i míst, ve kterých zomíci nejsou zdaleka jedinou hrozbou. Je znát, že režisér není žádný matador a že peněz na to dostal jak školák na svačinu, Stake Land ale i tak zůstává velmi sympatickým filmem, co vydřel z minima maximum. (10.06.2011)

Když je "Stake Land" vzývaný jako nejlepší původní americký horor svého roku, neříká to moc o filmu samotném, jako spíš o tristním stavu žánru. Podobně také zkazky o tom, že se jedná o mix upírského hororu, postapokalypsy, "Cesty" Cormaca McCarthyho a westernu, jsou spíš bezmyšlenkovitým papouškováním lákavých PR floskulí než kriticky podloženým popisem. Všechny jmenované elementy sice lze ve snímku najít, ale paradoxně to jsou právě ambice a kvality, co filmu podkopává nohy. "Stake Land" působí dojmem, že tvůrci chtěli natočit film, který by v základu byl laciné postapokalyptické béčko, ale s tím, že se místo na akci soustředí na atmosféru. Už jim ale nedošlo, že když odeberou přímočaré atrakce, musejí o to větší pozornost věnovat konstrukci světa. Rozpor "Stake Landu" lze ilustrovat na dvou protipólech: Na jedné straně vezměme jako vzor "Cyborg" Alberta Pyuna, kde postapokalypsa slouží jako působivá kulisa k akční řežbě podložené poctivým brakovým příběhem. Divák vidí pouze útržky světa, ale nevadí mu to, protože vše spojuje akce a scénář s klasickým vývojem. Proti tomu stojí knižní i filmová "Cesta", která příznačně tomu, že neobsahuje spektakulární akci, se soustředí na vykreslení světa. Pro McCarthyho vizi je zásadní, že publiku neustále ukazuje každodennost postav, zatímco v "Cyborgovi" zase nikoho nenapadne řešit otázky jako, kde postavy shání obživu či jak vlastně celý svět funguje. "Stake Land" by chtěl mít emocionální dopad "Cesty" na scenáristickém půdorysu "Cyborga". Jeho svět nahlížený v epizodních sekvencích troskotá, protože je vidět, že není kauzálně a logicky podložený (odkud hrdinové berou pohonné hmoty, proč je nikdy nevidíme shánět potraviny, co je vede k pomáhání druhým, proč jim sekta nesebere věci). "Šílený Max 2" je jeden z mála filmů, který dokáže stát přesně mezi popsanými póly, protože se věnuje fungování postapokalyptické společnosti na tomto základě staví akci. "Stake Land" přináší o to větší zklamání, když se zohlední množství nosných motivů, které jsou ale ve filmu pouze nadhozeny a zpravidla zadupány schematickým rozvedením. Jako indie žánrovka za pár peněz je to sice úctyhodný a v řadě ohledů výjimečný počin, ale nelze se ubránit pocitu, že s trochou více důslednosti mohlo vzniknout fenomenální dílo. (10.06.2011)