Román pre mužov

Že já se na ty české filmy nového tisíciletí ještě koukám. Ne že bych se u toho nezasmál (Donutila mám strašně rád a tady ne teda že by perlil, ale je pořád dobrý), jinak mi ale obsahově ten film připadl naprosto o ničem. Stejně tak herecky (což je zřejmě ale chyba scénáře) - ten sparťan je na pěst, z Budaře se pomalu stává nejtrapnější český herec, co znám, jak jsem ho měl rád, tak mi teď začíná ve filmech doslova vadit. Já nevím, možná to není těmi filmy, možná jsou všechny s dvojkou v letopočtu na začátku dobré, jen já už jsem na ně možná starej, nebo jsem možná již předem zaujatej. Fakt nevím, ale kdybych měl napsat český film natočený po roce 2000 který mě fakt bavil, tak to budou pouze Divoké včely a Poslední plavky. (13.04.2011)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)

Líbilo se mi to, hlavně postavy Cyrila a Anety byly perfektní, vyloženě jsem se nenudila, ale přesto tomu něco chybělo a proto jen dvě hvězdy, ačkoli je film ničím neurážející průměr. Naopak zjišťuju, že čím dál hůř snáším mnou kdysi oblíbeného Budaře a jeho dějová linka tu byla vyloženě rušivá a připitomělá. Román pro ženy byl lepší, zábavnější i povedenější, ale ani tento film není tak zlý, jak tu mnozí hlásají. (14.04.2011)

Skutečně velmi příjemné překvapení.. Poslední cesta trojice sourozenců na luxusní dovolenou není ani zdaleka tak špatná, jak některé recenze ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ pravily. Sympaticky dávkuje humor s vážnějšími momenty a hořkými pravdami, které nejsou až tak úplně triviální jako u podobně laděných tuzemských snímků. Je to k nevíře, ale když pán tvorstva Cyril (skvěle sebejistý Donutil) začne rozhazovat moudra, příkazy i urážky, tak to prostě funguje. Viewegh je se svým sociálně-kulturním přesahem cítit i tentokrát, jen je škoda, že „ústřední“ postava, která je tu na své úplně poslední dovolené, nepříliš funguje. Spíš jen tak prázdně naráží do ostatních postav, tu a tam ze sebe něco vyhrkne a pak zase nasadí ten svůj prosťáčkovský výraz. Což je s ohledem na herecké kvality Miroslava Vladyky škoda. Nepotěší ani Vanda Hybnerová v takové nijaké (i když trochu revoltující) doplňovačce sourozeneckého tria. U Donutila je to s otazníkem, někdo ho v roli může, jiný ne, mě každopádně bavil. A baví i herci v menších úlohách – Pauhofová, Budař nebo Čapka. Baví i obrazově zručný režisér Tomáš Bařina, který ve své tragikomedii s takovou na český film příjemně zvláštní atmosférou dávkuje velmi povedené scény!! (01.06.2011)

Očekávaná megatragédie se nekoná, není to sice pastva pro oči, ale mohlo to dopadnout mnohem hůře. Trošku nevím na co si divák stěžuje, na to že mu někdo pod nos nachystal způsob jakým se dneska chovají pracháči? Nemůžu si pomoct, ale Donutil zahrál přesně to co měl, a to lidské hovado Cyrila. Film je místy dost vulgární, ale to je dnešní společnost přece taky. A závěrečná scéna plně podtrhuje jak je svět hnusný. Fanfáry se nekonají, ale já jsem docela spokojen. (10.04.2011)