Zdrojový kód

Malý velký thriller, který mě hned v úvodu té pouhopouhé devadesátky chytil a už nepustil. A nevygradoval do akce, nýbrž do krásné emotivní momentky (frozen-time), při které mi bylo jasné, že tohle ze mě jen tak nevyprchne. + výtečný Gyllenhaal. Pro mne zkrátka taková pozdní kompenzace za mnou neoblíbené INCEPTION... (23.07.2011)

Zdrojový kód je složitý obsahem, ale jednoduchý myšlenkou. A všechno ostatní v něm perfektně funguje. Režisér Duncan Jones se asi našel ve sci-fi filmech a díky tomuto se pro mě stal žhavě sledovaným. Jake Gyllenhaal předvádí s Verou Farmiga perfektní výkon. Do toho jim hraje výborná hudba a probíhá perfektní příběh, který by se dal popsat v pár větách. To všechno opravdu perfektně funguje a já se u toho skvěle bavil. A ten konec? To je óda na typický americký konec jak vyšitá. No a co...Každý film má něco a tenhle si zaslouží pozornost už jenom tím, že dokázal v 93 minutách vměstnat nápad na stránku a vyždímat ho nejlíp, jak to jen mohlo jít. (11.08.2011)

Až Duncan Jones ovládne vypravěčské tempo, může se o něm mluvit jako o novém zlatém hollywoodském dítěti. Jeho filmy mají dobrý nápad, skvělé herce, poutavou atmosféru - a příliš dlouhou stopáž. U Zdrojového kódu to naštěstí není takový problém jako u přetaženého Moon, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že při prostříhání o nějakých deset patnáct minut se mohlo jednat o napětím nejnabitější film poslední doby. I tak ale - díky stále velmi solidně ubíhajícímu tempu, chemii hlavní dvojice a hlavně dopointovanému konci s přesahem - kinozážitek s nábojem, který spoustě akčních thrillerů beznadějně chybí. 75% (12.05.2011)

Malý veľký film, ktorý pripomenie Donnieho Darka, Proyasove Knowing, či v rovnakú dobu uvedené The Adjustment Bureau. Vizuálne štýlový, scenáristicky hravý, premyslený, emocionálny, duchaplný. Niet nad to, keď jarná hollywoodská žánrovka, ktorá sa netvári že je niečím väčším, pohľadí po srdci viacej, než "veľke" zimné oscarové drámy. Toto je ten prípad. Veľmi dobrý Gyllenhaal. Lacne našróbovaný dodatok v závere ignorujte. Isto si ho vydupali producenti, vyžadujúci polopatickejší happyend, než je ten skutočný, jediný možný, nevyhnutný, cez slzy. (08.05.2011)

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)