Zdrojový kód

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)

Malý veľký film, ktorý pripomenie Donnieho Darka, Proyasove Knowing, či v rovnakú dobu uvedené The Adjustment Bureau. Vizuálne štýlový, scenáristicky hravý, premyslený, emocionálny, duchaplný. Niet nad to, keď jarná hollywoodská žánrovka, ktorá sa netvári že je niečím väčším, pohľadí po srdci viacej, než "veľke" zimné oscarové drámy. Toto je ten prípad. Veľmi dobrý Gyllenhaal. Lacne našróbovaný dodatok v závere ignorujte. Isto si ho vydupali producenti, vyžadujúci polopatickejší happyend, než je ten skutočný, jediný možný, nevyhnutný, cez slzy. (08.05.2011)

Solidní thrillerové řemeslo, jistě. Skvělé po herecké i filmařské stránce. Ale nechytlo mě. Nevsáklo, nevcuclo, neposadilo na zadek. Navzdory jasnému psychologickému vývoji začne být neustálé opakování monotónní a jednotlivé obměny nejsou natolik strhující, aby dokázaly vytrhnout z letargie a zároveň natolik originální, aby se nedaly dopředu očekávat. Zdrojový kód, snad vyjma závěrečného zastaveného obrazu, nikdy nepřekročí stín prvních "osmi" minut. Na to je bohužel příliš hollywoodský, zatímco Jonesova prvotina Moon byla geniální právě v tom, jak naprosto nehollywoodská byla. (20.05.2011)

Zaciatok dava spomenut na 90's vydarene akcne kusky (uvodna titulkova sekvencia mi temporytmom a atmosferou silne evokovala zaciatok Speed). Pokial je divakova pozornost rovnomerne rozlozena medzi dva okruhy: 1) whodunit (thriller) a 2) ako system funguje ("scifi"), film velmi dobre bavi. Problem nastava od urciteho momentu (a ten u divakov nastane v roznych fazach deja), kedy zacne prevladat viac otazka "ako to funguje?" a tvorcovia sa dovtedy ustaleny koncept pokusia rozsirit/pozmenit/rozbit/rozviest. Na druhej strane to dava kridla realitam este zaujimavejsim a odvaznejsim ... . (06.04.2011)

Celkem zajímavý nápad, který se ale dalším a dalším dějem dostává do začarovaného kruhu, který nechápou ani samotní tvůrci. Film měl několik velmi silných pasáží a pokud by skončil v jedné chvíli, člověk by byl spokojen a dokonce i trochu dojatý, a to čistou sílou záběru, nikoliv umělou emocí a patosem. Bohužel, Američané nikdy nepochopí, že nejlepší hráči odchází od stolu v tom nejlepším. 64% (27.06.2011)