Útěk

Nejneokázalejší Ozonův film, na který jsem nezapomněl. Mladá žena prožívá neplánované těhotenství ve společnosti homosexuálního bratra zesnulého otce svého dítěte v atmosféře nevrušivého přímořského městečka. Mrtvolná situace léčící se samodruhé smažky, kloktající metadon a zmatené vztahem k bratrovi muže, kterého milovala, který je s ohledem na svou 'kondici' nedostupný přinejmenším stejně jako práchnivějící milovaný, cynicky shrnuje alternativní český titul filmu: Mladí, krásní a bohatí. V jiných než Ozonových rukách by se námět mohl zvrtnout, Ozon ale je ale i na ploše ne-příběhu s nemnoha nestrmými vrcholy opojný náladou a spolehlivě podnětný. Zhuštěnou esenci filmu jako obvykle reprezentuje hudební kus: Superpitcher - People: We don't need people / To be alone / We are together / On our own / We don't need people / No, we don't need, no / People, no / (No people) / (No people)... (11.06.2022)

Le Refuge skončil a já si řekl „C´est tout?“ Ozon by měl psát/brát lepší scénáristický materiál, pač tomu příběhu fakt chybí šťáva a ku prospěchu vyždímání více emocí bych já trochu více přisolil ty rány osudu hlavních aktérů. Dějově mi to totiž přišlo jen nadhozené, nedomrlé, prostě mdlé…a přitom se vpohodě šlo chytnout alespoň jednoho motivu pořádně a dovést jej do zdárného konce. Abych jen neshazoval, na snímek se příjemně koukalo a i když jsem za jednáním postav neviděl moc konkrétní pohnutky, měly moje sympatie a byly dobře zahrané. 60% (12.01.2011)

Ozon točí z velkých námětů malé filmy, nejinak je tomu v tomto případě. Útěk je jedna pěkná navoněná mýdlová bublina, mihotá se všemi možnými barvami, ale ty problesknou vždy jen na nepatrný okamžik. A než stačíte zachytit vibraci jedné z barev duhy, už je tu jiná, zasvětélkuje a zmizí. A nakonec se rozplyne v jedno zbytečné nic. Zůstane mnoho nevyřčeného, zazní jen kardinální otázka: proč vlastně Útěk vzniknul. (14.04.2013)

...ne že by mě dojímal sám o sobě příběh narkomanů... mám pro tuto zálibu prachmalé pochopení, ať už s tím kdo začne z jakéhokoliv důvodu, přesto si mě Ozonův příběh získal svou nadčasovostí... že stále existují nevyzrálé matky, které chtějí něco vidět, něco dokázat světu, aby pak své dítě opustily a mohly se k němu vrátit zralejší... kolikrát bude muset být takový příběh ještě zpracován, než se toto změní...? (21.04.2013)

Francois Ozon je režisér, na kterého nikdy nedám dopustit, skromnost sama a přitom génius současné francouzské kinematografie. Každým rokem přichází s úplně novým tématem a jako vždy jeho ženské postavy jsou unikátní, takhle s herečkami umí pracovat jen málokterý režisér. Křičím do celého světa, Ozon je jediný právoplatný a skutečný pokračovatel Truffauta! (03.10.2010)