Profesionálna manželka

Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. (24.11.2010)

Catherine s Gerardem opět v jednom filmu. On příběh je vlastně jen taková typická sladká pusinka z Francie, ale ty společný scény Catherine s Gerardem, to je fakt něco, ať mě nikdo neříká že ty vzájemný pohledy hrály nebo ta jejich společná taneční scéna, to byla paráda, nemuseli říct jediný slovo a stejně jsem cítil jak moc se maj rádi. Oni jsou fakt jak červenej filek v mariášovkách, přebíjej všechno. Dal bych i lepší hodnocení, ale to bych z filmu nesměl cítit takový lehounký a nenápadný feministký nádech, který v závěrečným projevu nechutně vygradoval, frantíci takovýhle kopírování od amíků přece nemaj zapotřebí. (24.10.2011)

wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." (06.01.2013)

Film o zralém umění některých vzácných žen nenápadně trpělivě spojovat, pečovat a přitom si nezadat, nenechat ze sebe udělat oběť odstavenou na vedlejší kolej, nenechat sebe, rodinu ani široké okolí připravit o své všem prospěšné kultivované ženské talenty, role a smysluplnost, o svou ženskou lásku, tvořivost, soucit a podporu, a zároveň při tom dobývání si místa na slunci nikomu neublížit - v tom je zde bytostný rozdíl mezi matkou a dcerou ve všech ohledech - zatímco dcera ve své nejistotě matku, k níž vzhlíží, několikrát potopí, a neumí nesobecky a prospěšně myslet zároveň na sebe i na druhé, na společnost, matka má dost pochopení a lásky nejen pro to všechno, ale i pro ni, a najde v sobě dost energie a schopností zorganizovat a přetočit svůj další život tak, aby tím vnesla harmonizující klid, bezpečí a inspiraci i do dceřina a manželova (jakož i milencova) dalšího života, byť nikomu z nich nedovolí, aby ji svými malomyslnými nároky vehnali do svých ustrašených sobeckých mantinelů a představ. A navíc příběh zůstává otevřený naději, že se zahanbeni a přitahováni jejím velkorysým příkladem dcera, manžel i bývalý milenec stanou lepšími a prospěšnějšími lidmi, byť v rámci svých limitů. *** Film vnímám jako Ozonovu poctu tomuto dnes vzácnému typu schopných velkorysých žen a pravé podstatě feminismu, který nespočívá v tom, aby žena soutěživě a destruktivně dokazovala v mužské hře, že zvládne zastávat mužské vedoucí role a pozice stejně dobře jako muži, ale že z nich dokáže udělat výsostně ženské role a pozice ku mnohem většímu prospěchu všech. **** Ozonův jemný - stejně poctivý jako ironický - smysl pro až divadelní inscenaci, kulisy, kostýmy, přepínání mezi precizně vybudovanými, křiklavě odlišnými jevištními scénami z různých sociálních prostředí (honosné rodinné sídlo-zahrada, chvílemi až Tatiho sarkastické a komické pohledy na výrobu a technologický rozvoj evokující továrna, dělnická ulice, schůzovní místnost odborů, byt levicového poslance, noční podnik, romantický les) činí z filmu velice bohatou a důvtip i smysl pro významy dotvářející estetično vrcholně uspokojující podívanou (už jen detaily jako do plyše oblečený telefon, vzory a barvy Suzanniných šatů ladící tu s čalouněním židle, tu s osobním automobilem, tu s reliéfem dveří, vždy nezbytný rafinovaný soulad mezi oblečením matky a syna etc.), stejně jako volba hlavních představitelů (Denevue a Depardieu), které spojuje kouzlo vpravdě magické (těžko zapomenutelná taneční scéna),ukotvuje film i v intimní rovině hlouběji, než je u francouzských komedií zvykem, a nenápadně, ale nezbytně tak přesahuje do sféry psychologických a sociálních dramat s kritickým nádechem, která je Ozonovým nejvlastnějším domovem. *~ (22.11.2020)

lehký,roztomilý humor,udržující tempo.K tomu okouzlující Deneuve.Dobrá režie a i scénář ,kamera se taky nenechala zahanbit.Pokud závěrečnou píseň zpívala sama Deneuve tak klobouk dolů.Depardieu svoji roli trochu uvláčel ale budiž.Deneuve je svým herectvím podstatně výš a ostatní museli cválat jako koně aby jí stačili.Fajnový zážitek (03.09.2019)