Profesionálna manželka

Film o zralém umění některých vzácných žen nenápadně trpělivě spojovat, pečovat a přitom si nezadat, nenechat ze sebe udělat oběť odstavenou na vedlejší kolej, nenechat sebe, rodinu ani široké okolí připravit o své všem prospěšné kultivované ženské talenty, role a smysluplnost, o svou ženskou lásku, tvořivost, soucit a podporu, a zároveň při tom dobývání si místa na slunci nikomu neublížit - v tom je zde bytostný rozdíl mezi matkou a dcerou ve všech ohledech - zatímco dcera ve své nejistotě matku, k níž vzhlíží, několikrát potopí, a neumí nesobecky a prospěšně myslet zároveň na sebe i na druhé, na společnost, matka má dost pochopení a lásky nejen pro to všechno, ale i pro ni, a najde v sobě dost energie a schopností zorganizovat a přetočit svůj další život tak, aby tím vnesla harmonizující klid, bezpečí a inspiraci i do dceřina a manželova (jakož i milencova) dalšího života, byť nikomu z nich nedovolí, aby ji svými malomyslnými nároky vehnali do svých ustrašených sobeckých mantinelů a představ. A navíc příběh zůstává otevřený naději, že se zahanbeni a přitahováni jejím velkorysým příkladem dcera, manžel i bývalý milenec stanou lepšími a prospěšnějšími lidmi, byť v rámci svých limitů. *** Film vnímám jako Ozonovu poctu tomuto dnes vzácnému typu schopných velkorysých žen a pravé podstatě feminismu, který nespočívá v tom, aby žena soutěživě a destruktivně dokazovala v mužské hře, že zvládne zastávat mužské vedoucí role a pozice stejně dobře jako muži, ale že z nich dokáže udělat výsostně ženské role a pozice ku mnohem většímu prospěchu všech. **** Ozonův jemný - stejně poctivý jako ironický - smysl pro až divadelní inscenaci, kulisy, kostýmy, přepínání mezi precizně vybudovanými, křiklavě odlišnými jevištními scénami z různých sociálních prostředí (honosné rodinné sídlo-zahrada, chvílemi až Tatiho sarkastické a komické pohledy na výrobu a technologický rozvoj evokující továrna, dělnická ulice, schůzovní místnost odborů, byt levicového poslance, noční podnik, romantický les) činí z filmu velice bohatou a důvtip i smysl pro významy dotvářející estetično vrcholně uspokojující podívanou (už jen detaily jako do plyše oblečený telefon, vzory a barvy Suzanniných šatů ladící tu s čalouněním židle, tu s osobním automobilem, tu s reliéfem dveří, vždy nezbytný rafinovaný soulad mezi oblečením matky a syna etc.), stejně jako volba hlavních představitelů (Denevue a Depardieu), které spojuje kouzlo vpravdě magické (těžko zapomenutelná taneční scéna),ukotvuje film i v intimní rovině hlouběji, než je u francouzských komedií zvykem, a nenápadně, ale nezbytně tak přesahuje do sféry psychologických a sociálních dramat s kritickým nádechem, která je Ozonovým nejvlastnějším domovem. *~ (22.11.2020)

wow 56% :) Rotten Tomatoes: 83% že by to bylo tím, že pro českou společnost je feminismus něčím jako militantní skrytou hrozbou totalitního islámského terorismu? Jistěže pak tato svěží pastelová komedie přehrávající sedmdesátá léta nikomu nepřijde zábavná. Česká společnost raději neopomene hrdě dávat najevo, jak je "tolerantní" a nechutně sexistické reklamy a ironii bere s nadsázkou jako úžasně vtipné. Inteligentního humoru a vtipných dialogů si pak nikdo nevšimne? [trophy wife] "Vzala jsem si své šperky. Ostatně bez nich [stávkující dělníci] bych je neměla, tak ať si je taky užijou." "Nemohl bych dnes přespat u tebe?" "Ale jsme před rozvodem… To by advokáti neviděli rádi." (06.01.2013)

Scénář podle divadelní hry je celkem povrchní schématický, ale myslím že o to tu nejde. Hledání uměleckého dramatu v tomto komediálně laděném filmu by bylo chybou odvádějící pozornost od skutečného vyznění snímku. Vizuálně čerpá s filmových postupů cinéma du look, ideově se vrací do druhé poloviny 70. let s náznakem lehké nostalgie. Podobně jako u 8 žen je to mix filmu a divadelní hry ne tak brilantní ani výrazný, ale výsledný pocit není nepodobný.____Těžko uchopitelná jemná filmová Ozónovská magie, tvořená retro kouzlem a scénickou atmosférou se nebude líbit každému – Profesionální manželka zkrátka není pro amatéry. 90% (26.08.2019)

Francois Ozon je režisér, ktorý si dáva záležať predovšetkým na vizuálnej stránke svojich filmov. Aj tu výborne vystihol atmosféru 70-tych rokov, vtedajšiu módu, vyzerá to naozaj výborne. Príbeh už je trošku slabší, najmä v dnešnej dobe pojednávať o postavení žien, či majú chodiť do práce alebo sa len starať o domácnosť je už trochu mimo obliga, ale keby bol tento film natočený v tých 70-kach, tak by to mohlo mať inú údernosť. Hlavné hviezdy Deneuve a Depardieu už sú za zenitom svojich najlepších hereckých výkonov a tú sú len na okrasu. Pár vtipných momentov sa tu nájde, ale celkovo na tento film dosť rýchlo zabudnete. (21.12.2022)

No teda, klobouk dolů před Catherine Deneuve. Jestliže se o někom řekne, že nestárne nebo že umí stárnout s grácií, tak o této herečce to platí dvojnásob. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Tím si zaslouží můj nezkonalý obdiv. Určitě musí mít nějaký zatraceně dobrý recept jak stářím proplouvat jen tak jako by se nechumelilo. Takhle bych chtěla stárnout taky. Nenašla jsem při sledování filmu jediný, byť třeba sebemenší důvod nedát plné hodnocení. Film si ho určitě zaslouží a plným právem. (17.08.2011)