VOD (1)
Obsahy(2)
Rok 1977, městečko Sainte-Gudule na severu Francie. Suzanne Pujole je spořádaná hospodyňka a oddaná manželka továrníka Roberta Pujola, který svůj podnik na výrobu deštníků řídí železnou rukou. Zdá se být stejně nepřístupný a despotický jak ke svým dělníkům, tak k dětem a ženě. Po stávce a sesazení manžela se Suzanne nečekaně ocitá ve vedení továrny a k všeobecnému překvapení se ukazuje jako žena činu a zdravého rozumu. Když se ale Robert vrací odpočatý a ve formě zpět, situace se komplikuje... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
Catherine Deneuve je možná stále okouzlující dáma, ale tady herecky nijak nepřekvapuje. Na vině je prostoduchý scénář, který si tentokrát usmyslil, že hlavní hrdinka přece nemusí být nutně sympatická. Dal jí do vínku nejprve skrytou vášeň pro práci, která postupně z ustrašené laňky udělá dravou lvici. Nejprve vám vadí, jak je neustále zticha a nechá si líbit všechny manželovy urážky. Pak vás štve zradou Depardieua a obecně tím, jak je až odporně moc emancipovaná. Z toho si můžete udělat celkem snadno obrázek hlavní hrdinky, která je příšerná, ale vy ji musíte sledovat přes 100 minut. Vrcholem budiž závěrečné muzikálové číslo, ze kterého jsem si málem ublinkla. Holt profesionální nekomedie. ()
Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Francoise Ozona na vlastní oči více než jednou. O to větší mám radost, že zavítal pozdravit diváky i na představení, které nebylo sur l´invitation. V mém osobním žebříčku opět stoupnul, kreativní a aktivní je jako Woody Allen, v roce 2010 dokonce stihnul filmy dva a potvrdil svoji nepsanou zásadou, že se jedná pokaždé o absolutně jiné téma, jiné prostředí, jiné herce. Po komorním příběhu o těhotenství bývalé narkomanky přichází retro komedie ze sedmdesátých let s naprosto famozním obsazením - tradičně ozonovsky vynikající ženská postava - Catherine Deneuve, nicméně v tomto snímku jsou vynikající i mužští herci, kteří dostanou dostatečný prostor - nepřekonatelný F.Luchini se svojí nádhernou francouzštinou v nezvyklé roli padoucha, komunista Dépardieu a vzorný syn Rénier. Potěšila rovněž minirole S.Lopez a jeho úchvatná španělská francouzština. Pro doplnění - velká herečka malých rolí Karin Viard taktéž nezklamala. A také tradičně ozonovsky vytříbeně vybraná hudba. Už nyní se těším, s čím novým další velký Francois francouzského filmu přijde... ()
Já jsem se bavila. Francois Ozon je liška podšitá, rozhodně co se týče žen a kopulujících králíčků. Svou satiru na téma ženy v domácnosti tentokrát zahalil do příjemného retro hávu, přidal herce s velkým H a jedno cameo Sergiho Lopeze. Možná by neuškodila o malinko kratší stopáž, ale mně o několik minut delší pohled na Catherine Deneuve v teplákovce vadit nikdy nebude. ()
Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. ()
Tato komedie není komedií, herci se trapně potácí před kamerou a zoufale se snaží alespoň něco hrát. Ale kde nic není... Vše se tupě škobrtá až k samému diváky toužebně očekávanému konci. Dav skanduje: "Máma, máma, máma." A to stále ještě nenastala největší krize tohoto Ozonova dílka. Deneuve se chápe mikrofonu a začíná pět. Ozon se postupně propracoval ke svému vrcholu zoufalství, z dříve zajímavých sond do ženských duší se přehoupl k sondám do tuposti scénáře. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (3)
- Karin Viard a Fabrice Luchini se v roce 2010 před kamerou setkávají již podruhé, předchozí spolupráce se váže ke snímku Les invités de mon pere. (claudel)
- Roli mladé Suzanne Pugol si zahrála vítězka francouzské Superstar Elodie Frégé (claudel)
- Gérard Depardieu, který ztvárnil komunistického poslance, je sám blízkým přítelem kubánského vůdce Fidela Castra. (Georgex)
Reklama