Kráľovstvo zverstiev

Už si sa rozhodol kam patríš? Táto otázka visela vo vzduchu celý film. Ľudia tam robili, bez najmenšieho zaváhania, neskutočné veci. Presne hodinu a osemnásť minút trvalo, kým sa chlapec prebral z letargie a pochopil o čo ide. Za to, čo sa od vtedy dialo a za ten koniec prihadzujem pol hviezdy ... 3,5*. (23.05.2016)

A to bolo čo? Akási krimi dráma s naturálnym vyznením, ktorej cieľom bolo zaoberať sa postupným rozpadom jednej zločineckej rodiny? Ak áno, tak sa na to malo ísť úplne, ale úplne inak, už od samotnej podlahy. Niečo tak vyprázdnené a pocitovo sterilné som už dávno nevidel. Jediné čo kvitujem je ukážka tupej ľudskej stádovitosti a akýsi pokus o vykreslenie kriminálneho bahna na strane zločincov ale aj policajtov a právnikov toho najhrubšieho zrna, no pripomínam, bol to len pokus. Inak sa tu len chodí, odnikiaľ niekam a pre niečo, pričom význam niektorých udalostí a jednania postáv mi akosi ušiel, skrátka jeden veľký chaos. O dôvodoch jednania jednej aj druhej strany radšej pomlčím. Jediné čo ma pri filme napadlo je otázka, či sa naozaj v Austrálii strieľajú zločinci ako králičia škodná, len tak bez opýtania, bez výstrahy, rutinne, trebárs aj pred obchoďákom a bez nejakých ďalších slov alebo vysvetlení. Navyše ten mladíček sa celý čas tváril ako keby ho bolelo brucho a do tváre mu napichali liter botoxu - jeden výraz, jedno mumlanie popod nos, jedna strnulá póza, no skrátka nič, čo by zaujalo, skôr naopak, dosť to rozčuľovalo. Slabý podpriemer. 35/100 (09.06.2017)

Bota, která se skrývá v samotném ději, se dá nazvat předvídatelnost. Celou dobu víte, jak to s každým skončí. Že náš ňouma na konci ukáže kuráž a udělá něco rázného. Že to taky bude dost chytré, aby se ukázalo, že ve skutečnosti není tak hloupý, jak si celou dobu myslíme. A vědět, kdy kdo exne, taky není zrovna pohodlné, když chcete sledovat film, který vám přinese něco nového a nějak vás obohatí. Proto si myslím, že nálepka nejlepší australský film poslední doby (magazín Empire) není v případě Království zvěrstev zrovna adekvátní. Radši si pusťte srdcebolnou Austrálii. (07.11.2010)

To nudné a zdlouhavé tempo s jaksi nepropracovanými dialogy a klukem, kterej chodí a spím půlku filmu v jednom triku a rty má má neurčitě pootevřené jako nulu (tento film Jamese Frenchevilla představuje úplně nejhloupěji, jak by mohl být herec představen, celkově jen stojí, sedí nebo leží, jen poslední kousek má něco do sebe) má možná něco do sebe, ale prakticky nic ho neoživuje (i ty lidi za mnou v kině tak nervozně poposedávali...). Ten první "akční" zvrat nečekáte-je to vteřina, ty další trochu ano a pak, Guy Pearce jen opakuje policejní věci a má ten svůj zajímavý výraz, mnohem profesionálnější než ostatním, čímž to trochu vyhrává. Podle popisu a Velkých Pochval Jacki Weaver se těšíte na vypočítavou mrchu, ale je to jen skvěle vypadající dáma na úrovni, která ani ne dvakrát vyprskne jed nebo povytáhne drápky, spíš je to ostřejší babi-Šmoulinka což na Globus ani Oscara skutečně není. Celkově chabý průměr, ale ta čtvrtá hvězda je za perfektně načasovanou, tajemnou a podmanivou hudbu, pár zajímavých deklamací, včetně ksichtů na tajném veřejném setkání v galerii a úvodní obraz lvů vystupujících z obrazu i plátna. Pro hloubavé a prociťující (01.02.2011)

Nie je to zlý film. Je veľmi solídne napísaný a tiež skvele zahratý. Trochu mi spôsobom napísania pripomína Krstného otca, ale to len tým, že je rodina, ktorá sa živí nelegálnou prácou a jej jednotliví členovia postupne (častokrát aj nečakane) zomierajú počas filmu. Najviac z obsadenia zaujala Jacki Weaver, o nej ešte budeme počuť. V globále ide o dobrý film, ale nie je z tých, na ktorý by ste si po troch mesiacoch spomenuli. A možno si naňho nespomeniete ani po troch týždňoch... (06.11.2010)